Kontaminace krmiva bakteriemi rodu Enterobacter a Clostridium může ohrozit zdraví zvířat. Zvláště vysoce bílkovinné materiály, jako je sója, kukuřice, krevní a kostní moučka, jsou citlivé na škodlivé patogeny, jako jsou Salmonella, E. coli, plísně a kvasinky.
Ale i obilniny, jako je pšenice, tritikale a zejména ječmen, mohou být zdrojem silného bakteriálního znečištění.
Na rozdíl od kontaminace chemickými látkami jsou nebezpečná i malá množství mikroorganismů v krmivech, neboť mikroorganismy se při špatném skladování (teplo, vlhko) mohou po-množit a produkovat toxiny.
Problém kontaminace krmiv pro hospodářská zvířata je hojně popsán zejména u siláží, ale pro suché směsi nebo skladované obiloviny studie chybí. Spoustu let se tento problém neřešil, nebo se zaměňoval za jiný! Loňská sklizeň (2022), ač nebyla procentem vlhkosti nijak výjimečná, se ukázala v mnoha podnicích jako problémová! Vysoké, náhlé úhyny prasnic nebo prasat ve výkrmu, časté průjmy, snižování příjmu krmiva, neduživá prasata, to vše ukazovalo na problém s krmivem, a to zejména při mokrém způsobu krmení. Při rozboru se ukázalo, že jsou přítomny enterobakterie, klostridie, E. Coli, plísně aj. Při určování surovinového zdroje se prokázal výskyt ve všech obilninách, zejména v ječmeni. Hladiny se pohybovaly v množstvích 103 v pšenicích a tritikale, ale i 105 v ječmeni, kde se v hrubé struktuře pluch pomnoží více bakterií. Problémem je zjistit a potvrdit zdroj kontaminace. Mohlo to být např. hnojení digestátem nebo fugátem (kontaminace porostu).
Problémy s úhyny na klostridie zejména u prasnic, nebo hemoragické syndromy u prasat ve výkrmu bohužel neskončí jednorázovou medikací směsi, neboť bakteriální kontaminace krmiva zůstává! Krátce po ukončení medikace se znovu objevují případy náhlých úhynů, průjmů, neduživých prasat aj… V některých chovech se objevují ztráty ve výkrmu přes 6 %, i když doposud byl úhyn maximálně do 1 %! Ekonomické ztráty se bohužel navyšují, a to v důsledku snížení přírůstku a zvýšení konverze krmiva.
Pokusem o snížení bakteriální zátěže a hygienizaci krmiva je okyselení krmné směsi. To částečně zabírá, je nutné použít vhodnou kombinaci organických kyselin v dostatečné dávce. Není ale vyhráno, jen se „hasí požár“!
Cílem by měla být prevence, snížení přítomnosti mikroorganismů, které mohou degradovat nutriční hodnotu krmiva. Provádí se ošetřením krmných surovin, nejlépe ihned po sklizni, kdy patogeny v surovině nejsou ještě pomnožené a nekontaminují celou výrobní cestu krmiva. Jedná se o technologii nástřiku surovin směsí kyselin v dopravníku při naskladňování do zásobního sila. Cena technologie i s montáží se pohybuje kolem 60 tis. Kč. Cena kyselin, určených přímo k ošetření krmných komodit, je kolem 60 Kč/l.
V rámci našeho testování bylo při kontrolním rozboru, takto ošetřených obilovin potvrzeno snížení množství enterobakterií na 101 u přenice a tritikale a na 102 u ječmene.
„METODY PRO ANALÝZU MIKROBIÁLNÍCH RIZIK KRMIV
Při mikrobiologických analýzách potravin a krmiv je na rozdíl od chemických a fyzikálně-chemických rozborů nutno brát v potaz i fakt, že mikroorganismy jsou živé a v případě příznivých podmínek (hlavně vlhko a teplo) dojde k jejich pomnožení, případně k tvorbě toxických metabolitů. Rizika jsou tak nejen při výrobě, ale většinou riziko stoupá v průběhu skladování, manipulace a dalšího zpracování. V různých laboratořích po celém světe je používáno velké množství rozmanitých metod pro stanovení mikroorganismů v krmivech. Velkým nedostatkem je absence mezinárodně platných standardních metod. Metody používané pro detekci nebezpečných bakterií (mikroorganismů) v krmivech jsou tak většinou stejné, nebo podobné těm, které jsou používány při analýzách potravin a zahrnují:
– klasické kultivační metody,
– rychlé nepřímé testy (např. stanovení ATP),
– mikroskopické metody, většinou pomocí epifluorescenčních technik,
– elektrické metody (měření odporu nebo vodivosti).
V poslední době se rozvíjejí také molekulárně-genetické metody (DGGE, FISH), které jsou rutinně používány zatím jen při analýzách mikroflóry trávicího traktu, testování potravin těmito metodami je ve stadiu zkoušek a krmiva se zatím takto testují jen velmi málo, výjimku tvoří použití PCR metod pro identifikaci živočišných bílkovin v krmivech. Obecně platí, že molekulárně-genetické metody jsou velmi specifické, avšak spíše kvalitativní, nebo semikvantitativní a většinou nemohou zjistit počty živých buněk. Přesné kvantitativní metody, jako je FISH v krmivech a potravinách, mají omezené použití vzhledem k nízké koncentraci mikroorganismů oproti trávicímu traktu. Metody kultivační, které jsou dosud nejvíce používané, bývají oproti rychlým metodám (měření ATP, měření vodivosti, mikroskopie) zpravidla přesnější, avšak zdlouhavější (trvají 24 hod až několik dní). Podobně jako v potravinách nepostihnou klasické kultivační metody tzv. živé, ale nekultivovatelné buňky, které byly popsány u mnoha bakterií v potravinách, z nichž v krmivech má význam Salmonella enteritidis, Shigella spp., Campylobacter jejuni a EPEC. Pro detekci botulotoxinu se používal klasicky biologický pokus na myších, nyní se používá ELISA test, stejně jako pro stanovení koncentrace mykotoxinů. V ČR je předepsanou standardní metodou HPLC (kapalinová chromatografie).
KONTROLA PATOGENNÍCH MIKROORGANISMŮ V KRMIVECH
Všechny ingredience krmiv musí být skladovány, přepravovány a zpracovávány tak, aby nedošlo ke kontaminaci. Zejména je žádoucí zabránit styku krmiva s divokým ptactvem a hlodavci, což není vždy stoprocentně uskutečnitelné. Je třeba pamatovat, že mikroorganismy jsou všudypřítomné a téměř vždy jsou v krmivech přítomny i patogenní, nebo alespoň potenciálně patogenní mikroorganismy. Tak např. vždy jsou přítomny spory plísní, z nichž některé jsou schopny produkovat mykotoxiny. Proto je nezbytné skladovat krmiva v suchu a chladu, aby nedošlo k pomnožení mikroorganismů.“
Mikrobiální rizika krmiv, doc. Ing. Vojtěch Rada, CSc., Výzkumný ústav živočišné výroby, 2004
