Efektivní odchov telat - XI.

Vážení chovatelé a čtenáři, v předchozím díle věnovaném odchovu telat jsme si popsali obecné principy metabolické adaptace u telat a zásady pro její zdárné zvládnutí. V tomto díle se zaměříme již konkrétněji na starterovou výživu jako takovou. Startery, ať již ve své volné formě (sypké směsi), nebo ve formě celogranulované či granulí, s obsahem dalších komponent (celé či mačkané zrniny, jablečné výlisky aj.), jsou v tuzemských chovech telatům zkrmovány v 91 % chovů již v prvním týdnu po narození, a v 6 % chovů pak od druhého týdne jejich stáří.

Cílem tohoto článku je shrnout základní koncepty starterové výživy a nejaktuálnější poznatky např. z normy NASEM 2021, které se tohoto důležitého krmiva pro telata týkají.

Úvod

Prvotní motivací pro vznik starterového krmiva, a to v podobě v jaké ji nyní známe, byla před téměř sto lety snaha o zkrácení délky období mléčné výživy u telat. Model mléčné výživy telat uplatňovaný zejména v USA v 50. až 90. letech dvacátého století, byl založen na restriktivním modelu mléčné výživy telat (objem mléčného nápoje na úrovni 8 až 10 % z porodní hmotnosti telat po celou dobu jejich mléčné výživy) s odstavem telat od mléčné výživy ve stáří 5 až 6 týdnů. Jedním z klíčových bodů tohoto způsobu odchovu telat bylo zahájení co nejčasnějšího příjmu starteru za současného nepodávání (nezkrmování) objemných krmiv. O skutečnosti, že koncentrovaná krmiva (startery) jsou více efektivní z pohledu stimulace rozvoje bachoru, a to ve srovnání např. se senem, není pochyby (vyšší stravitelnost, “ produkce butyrátu apod.). V posledních téměř 20 letech však byl do značné míry přehodnocen do té doby striktní negativní náhled na současné zkrmování/podávání suché píce telatům. Dnes víme, že suchá píce a její příjem telaty v období mléčné výživy je velmi důležitým prvkem nejen pro regulaci pH bachoru, ale také v prevenci hyperkeratózy bachorových papil, rizika vzniku SARA jako zdroje vlákniny apod. Na své oblibě proto aktuálně nabývá koncept zkrmování suchých směsných krmných dávek telatům (slamnaté startery, startery s řezaným senem), nebo oddělené zkrmování granulovaných starterů a krátce řezané (štípané) slámy či sena.

Komponenty ve starterech

Komponenty používané do starteru pro telata můžeme rozdělit do několika skupin, a to podle majoritně zastoupené živiny/kombinace živin v nich obsažených. První skupinou jsou zdroje sacharidů (škrobů) – lehce fermentovatelných sacharidů, kde nejvíce rozšířené je užití zrna kukuřice, ječmene, pšenice, ovsa, v zahraničí také doplňkově rýže či čiroku. K dalším krmivům zastoupených v receptuře starteru patří často také sušené cukrovarské řízky (dotace energie a vlákniny). Obsah škrobu v nejpoužívanějších zrninách se pohybuje mezi (48 % u ovsa až k 74 % u kukuřice), zatímco ve starterech pak mezi 20 až 40 %. Degradovatelnost škrobu v bachoru se pak pohybuje u kukuřice např. mezi 46 až 61 % v závislosti na jeho fyzikální formě. Majoritní postavení v recepturách starteru má obvykle kukuřice, která jednoznačně podporuje příjem starteru jako takového i intenzitu přírůstků. Dále je v recepturách zastoupen také ječmen, pšenice či oves. V pořadí rychlosti degradace škrobu je tato nejrychlejší u pšenice (32 %/hod.), ovsa, ječmene (29 %/hod.) a nejpomalejší pak u kukuřice (2 %/hod.). Rychlost fermentace škrobu v bachoru je otázkou jak obsahu, tak kvality škrobu a obecně i způsobem opracování zrniny. Z pokusů, které byly dělány z pohledu preferenční testace – chutnosti, byl pro telata nejvíce chuťově atraktivní kukuřičný a ječný šrot před pšeničným šrotem. Mezi ostatní zdroje energie patří také v případě starterů melasa a řepný cukr. Tyto jsou obecně zařazovány do receptur primárně jako zchutňovadla, byť řepný cukr je někdy do starteru dáván jako živinový substrát pro kvasinky obsažené ve starteru.

V případě melasy byly před mnoha lety dělány pokusy, které prokázaly, že telata přijímala podstatně více starteru, pokud obsah melasy ve starteru byl na úrovni 5 %, a to ve srovnání se starterem, který obsahoval 12 % melasy. Obecně je doporučováno, aby obsah jak melasy, tak i sacharózy nebyl vyšší než 3, resp. 5 % v receptuře starteru. Obsah škrobu ve starterech se pohybuje obvykle mezi 22 % (nízkoškrobové startery) až 38 % v sušině (vysokoškrobové startery). U vysokoškrobových starterů, ale i v případě užití výhradně rychle degradovatelných škrobů (startery na bázi pšenice), berme v potaz fakt, že tyto u telat výrazně snižují pH bachoru na úroveň <5,5 (riziko SARA u telat), a to ve srovnání se startery s nižším obsahem škrobu, vyšším zastoupením pomaleji degradovatelných škrobů a s vyšším obsahem degradovatelné vlákniny, které zajišťují pH bachoru u telat na úrovní >6,0.

Mezi nejvíce celosvětově rozšířené zdroje proteinu patří v případě starteru pro telata sójový, řepkový a bavlníkový extrahovaný šrot, dále pak je možné použít slunečnicový extrahovaný šrot, ale i lepky (kukuřičný, pšeničný) či výpalky z obilovin. Doplňkově lze zmínit také vojtěškové úsušky či sladový květ (vyšší obsah hrubého proteinu i vlákniny). Nejvíce zastoupeným komponentem z pohledu vnosu proteinu do starteru je jednoznačně sójový extrahovaný šrot (50 % NL). Tato komponenta je také pro telata více chutná, a to např. v porovnání s řep-kovým extrahovaným šrotem, který by měl být v receptuře zastoupen max. do 5 až 7 %. Z některých výzkumných prací víme, že pokusy zvýšit u telat příjem metabolizovatelného proteinu suplementací proteinových krmiv s vysokým obsahem nedegradovatelného proteinu v bachoru (RUP), byly z pohledu dosažení vyšších denních přírůstků u telat v zásadě neefektivní. Obsah proteinu ve starterové výživě by měl být vždy dán do kontextu s intenzitou mléčné výživy u telat. Obecně startery s obsahem 18 % hrubého proteinu v sušině jsou postačující pro telata, která přijímají denně <0,6 kg/sušiny mléčné nápoje, avšak pro telata, která jsou krmená mléčnou krmnou směsí či mlékem s příjmem >0,9 kg sušiny za den z mléčných nápojů (intenzivní model výživy telat), by měl starter obsahovat mezi 22 až 25 % hrubého proteinu v sušině. Také malá plemena dojeného skotu (jersey), která rostou intenzivně, mohou být krmena startery s obsahem hrubého proteinu >22 % v sušině.

Zdrojem přirozené tukové báze ve starterech jsou jednak zrniny, jednak např. lněné semeno či oleje. Z olejů se obecně do starteru přidává řepkový, sójový, lněný nebo palmový olej. Pokusy dělané v minulosti s navýšením obsahu tuku ve starterech nad 7 % obecně vedly ke snížení intenzity růstu u telat. Obsah tuku obecně v recepturách se tak u starterů pohybuje mezi 3 až 7 % v sušině. Celkový obsah metabolizovatelné energie ve starterech se pak pohybuje mezi 10,5 až 14,1 MJ/kg.

K dalším komponentům starteru patří jako zdroj vlákniny ve starterech sušené cukrovarské řízky, otruby, ale i například citrusové pulpy (sušená citrusová dřeň), které nejsou v ČR tolik rozšířeny jako v zahraničí. Jedním z primárních důvodů doplnění starterů o tyto komponenty je vnos „šetrné“ energie do bachoru a také vyšší produkce butyrátu, a to ve srovnání se škroby. Obecně by startery pro telata měly obsahovat >13 % NDF (neutrálně detergentní vlákniny) v sušině krmiva. Stravitelnost NDF se u telat, která jsou krmena jak mléčnými nápoji, tak i startery, dosahuje v průměru 32,0 % u telat před odstavem, necelých 43,0 % u telat časně po odstavu a necelých 58 % v prvních několika týdnech po odstavu. Obsah ADF (acidodetergentní vlákniny) ve starterech se pohybuje obvykle mezi 7,5 až 14 % v sušině.

Běžnou součástí starterů je i minerálně vitaminový premix. Běžně se do starteru přidávají sloučeniny dotující obsah Ca, P, Mg, ale i kombinace organických a anorganických sloučenin vnášející do starteru mikroprvky (Fe, Se, Cu, Zn, Mn aj.). V současné době také velmi nabývá na významu aditivace (fortifikace) jak mléčných krmných směsí, tak i starterů o vybrané komponenty, které mají pozitivní vliv jak na vývoj či zdraví bachoru a střeva, tak i na užitkovost telat. V obecné rovině lze zmínit užití pufrů a kvasinek, které mohou zlepšit činnost a zdraví bachoru, tak i užití např. oligosacharidů, kvasinek aj., které fungují jako účinné modulátory střevní imunity nebo jako regulátory nežádoucí/
/patogenní střevní mikroflóry. V posledních několika letech se také rozšiřuje i užití bylinných preparátů (celých bylin, extraktů apod.), které mohou pozitivně ovlivnit nejen zdraví a činnost trávicího traktu, ale mohou také příznivě působit např. na dýchací aparát telat v zimních měsících s vyšším výskytem respiratorních infekcí.

Chutnost a velikost starterů

Chuť a vůně starteru je pro telata rozhodujícím kritériem. Obvykle se do starterů pro telata jako zchutňovadlo (dotace sacharidů) používá melasa. Ta je přidávána do starteru buď nástřikem, nebo je do starteru použita v sušené formě. Jistou nevýhodou melasy je skutečnost, že při nižší teplotě zvyšuje tvrdost granulí, což může být jedním z kritických bodů v jejich příjmu telaty, a to zejména v zimních měsících. Ke komponentům, které zvyšují chutnost starteru mimo melasu a sacharózu patří i sója, kvasnice a kvasinky. Neutrální vliv na příjem starteru má např. bikarbonát sodný. Negativní dopad na chutnost a příjem starteru u telat byl zjištěn u tuků a olejů ve vyšších dávkách, dále i u řep-kového extrahovaného šrotu apod.

Příjem starteru je ovlivněn také fyzikální formou/strukturou předkládaného starteru, který je obecně nejvyšší u granulovaných starterů s obsahem celého nebo mačkaného či jinak upraveného zrna, dále pak u čistě celogranulovaných starterů, a průměrný až nižší, je u starterů předkládaných telatům, a to ve formě jemně mletých šrotů. Zmiňme, že fyzikální struktura starteru je velmi důležitá nejen pro správný vývoj bachoru, ale i v eliminaci rizika případných anatomických či fyziologických abnormalit. Startery by měly mít optimální velikost částic takovou, aby bylo zabráněno rozvoji vzniku hyperkeratózy bachorového epitelu a aby bylo zabráněno také usazování velmi jemných částic mezi bachorové papily. V tomto směru by startery měly být tvořeny z >80 % částicemi >1,8 mm. Vhodnější je, pokud většina částic starteru má >2 mm, čímž je sníženo riziko nejen vzniku hyperkeratózy, ale i případného „nafukování“ u telat. Jednou z technik ověřování je tzv. mokré sítování, které dává věrný obraz o skutečné velikosti částic, které přichází do bachoru telat při příjmu starteru. Velmi častou polemikou je velikost, resp. průměr granulí. Z pokusů, které byly dělány, vyplývá, že nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi příjmem starteru u granulí s průměrem 3 a 6 mm. Důležité je však poznamenat, že průměr granule starteru je jednou věcí, druhou však samotné složení starteru a také tvrdost samotných granulí, které jsou dalším velmi důležitým limitem v jejich příjmu telaty.

Závěr

Vážení chovatelé, tento, v pořadí již jedenáctý článek, věnující se další oblasti odchovu telat, byl zaměřen na vybrané aspekty starterové výživy. Vím, že o starterové výživě by bylo možno napsat podstatně více. V navazujících dílech bude proto pozornost zaměřena i na starter s obsahem antikokcidika (medikovaný starter) a pozornost dále bude také zaměřena na suché směsné krmné dávky, tzv. slamnaté/senné startery a zkrmování suché píce telatům v průběhu odchovu. Vážení čtenáři, v případě jakéhokoliv Vašeho dotazu či komentáře k tomuto článku, mne neváhejte kontaktovat. Zpětná vazba od Vás je pro mne, ale i mé kolegy velmi důležitá.