Jeho snem bylo studovat Střední rybářskou školu ve Vodňanech. Bohužel ke studiu nebyl vybrán. Po maturitě na gymnáziu pokračoval na Agronomické fakultě ČZU v Praze, obor ,,Kvalita a zpracování zemědělských produktů“. Po získání inženýrského titulu absolvoval zahraniční stáž, organizovanou Ohio State University, která se týkala chovu prasat. Pobyt v USA se protáhl na 8 let. Od roku 2012 je Ing. Pavel Kerber ředitelem akciové společnosti ANIMO Žatec, která provozuje reprodukční a výkrmové farmy prasat. Firma pod jeho vedením dosahuje opravdu výborných výsledků! Aktuálně jejich stavy čítají 5 000 ks prasnic (včetně zapuštěných prasniček) na třech farmách a na 6 farmách 35 000 ks prasat ve výkrmu. Roční produkce reprodukčních farem představuje 180 000 ks selat, z čehož 60 000 ks je určeno k prodeji.
1. Jaký jste měl od mládí vztah k zemědělství? Jak ovlivnil tento vztah volbu povolání a Vaši profesní dráhu?
Své mládí jsem trávil v jižních Čechách, všechny víkendy a prázdniny, na statku u Jindřichova Hradce, kde jsme měli i zahrádku, což mě ale tak neovlivnilo. Mým miláčkem se stala řeka Nežárka a největším koníčkem byly ryby. Již od 5 let jsem chytal tátovi okouny na štiky. Měl jsem a mám k rybářství velký vztah, a proto jsem ho chtěl i studovat. Z toho důvodu jsem si zvolil Střední rybářskou školu ve Vodňanech. V době, kdy jsem si podával přihlášku, mohli z Prahy přijmout pouze jednoho studenta. Musel jsem tedy chodit do pedagogicko-psychologické poradny, kde mě vyšetřovali a posuzovali, jestli jsem vhodným kandidátem. Výsledkem vyšetření byl názor, že jsem kandidát sice vhodný, bohužel ale fyzicky méně zdatný, jelikož jsem byl tenkrát malého vzrůstu. Tím pádem se sen o Střední rybářské škole rozplynul a já nastoupil na gymnázium v Praze. Po gymnáziu jsem chtěl studovat opět přírodní obor. Zvolil jsem si Českou zemědělskou univerzitu v Praze, Agronomickou fakultu, kde je i katedra zoologie a rybářství. Chtěl jsem se specializovat na chov ryb a akvakultury. Na agronomické fakultě jsem nakonec studoval obor „kvalita a zpracování zemědělských produktů“. Studium jsem zakončil diplomkou na téma: „Růst jesetera sibiřského v podmínkách ČR“. Takže jsem se k rybám nakonec přece jen dostal. Po skončení studia na ČZU jsem měl dvě možnosti. První byl nástup na povinnou vojenskou službu nebo tou druhou pokračovat jako student přes Ohio State University. Rozhodl jsem se pro výměnný program. Když jsem vyplňoval přihlášku, na první místo jsem uvedl obor „aquaculture“, na druhé místo „pig farming“, jelikož jsem věděl, jak se řekne prase anglicky a na třetí „breeding cows“, což už mi bylo úplně jedno. Přihlášku jsem vyplňoval na jaře 1999 a v srpnu 1999 mi přímo telefonovali, že pro mě mají stáž, ale pouze v chovu prasat. Takto jsem se tedy dostal k prasatům. Na farmě bylo 5500 prasnic, 20 zaměstnanců, já jsem byl prvním Čechem na farmě, nejspíše i v dané oblasti, který se tam vyskytl. Jednalo se o farmu po repopulaci, kde byly naskladněné pouze prasničky, a proto jsme následující tři měsíce jenom inseminovali.
2. Co Vás nejvíce baví ve Vaší profesi?
Na mé profesi mě upřímně nejvíce baví dosahovat dobrých výsledků, buď ekonomických, zootechnických nebo technologických. Ekonomické výsledky mě motivují nejvíce. Když vidím, že jsme v zisku, je to výborné. Musím přiznat, že v posledním půlroce je to dobré, a to hlavně díky slušné ceně prasat. Dále jsou pro mne důležité zootechnické výsledky, jak na úrovni společnosti, tak na jednotlivých farmách. Zootechnické výsledky vedeme na jednotlivých farmách na výsledkových tabulích, kde vidím, jak se týden po týdnu zlepšujeme a dosahujeme daných cílů. V neposlední řadě mě těší, když vidím spokojené zaměstnance, kteří jdou s radostí do práce. K mé pozici samozřejmě patří i investice, modernizace a nové projekty. Naším nejnovějším projektem jsou kotce FT30 (farrow to 30 kg = od porodu do 30 kg váhy selat), kde po norském vzoru oprasíme prasnici, necháme ji se selaty po 30 dní a poté prasnici odstavíme. Selata zůstávají na stejném místě až do 30 kg. V Norsku s tím mají výborné výsledky, ale o tom až příště.
3. Co Vás ve Vaší práci dokáže nejvíce rozčílit?
Nejvíce mě dokáží rozčílit opakované chyby zaměstnanců. Posledním příkladem jsou tlusté prasnice na farmě. Pokud najdeme tlusté prasnice, tak si vše se zaměstnanci vysvětlíme, stanovíme opatření, aby se již tak nestalo a došlo k nápravě kondice, která je sama o sobě velmi obtížná. Pokud na stejné farmě za půl roku opět najdu tlusté prasnice, kterým zaměstnanci dopřávají až příliš krmení, jsem opravdu hodně rozčílen, jelikož všichni víme, že tělesná kondice prasnic je základem úspěchu na reprodukci.
4. Své práci věnujete mnoho času. Jak načerpáváte síly? Je to Vaše rodina, zájmy, koníčky?
Energii čerpám různě, ale hlavně v rodině. Doma mne čeká krásná a milá manželka. Vždy se těším na společný víkend. Poté to jsou koníčky, a to převážně rybaření, jak jsem již zmiňoval, jsem vášnivým rybářem. Dále výlety a procházky v přírodě. Energii mi také dodává nedávno pořízená fenka chodského psa, která je velmi hodná. Je nádherné, když vás vítá při příchodu domů a loučí se při odchodu do práce.
5. Víme, že jste absolvoval stáž na farmách v USA. Jak se Vám podařilo tuto stáž získat? Co jste si odsud donesl a využil ve svých chovech?
Můj studijně-pracovní pobyt na farmě v Americe se prodloužil z předpokládaných 18 měsíců na 8 let. Ze studenta jsem se postupně stal vedoucím inseminace a následně vedoucím celé farmy. V Americe jsem se naučil ohledně reprodukce a chovu prasat naprosto všechno, jelikož když jsem tam nastoupil tenkrát jako student, nevěděl jsem o prasatech vůbec nic. Pobyt mě také naučil komunikaci a vedení zaměstnanců. V Americe se velmi upřednostňuje pozitivní motivace všech zaměstnanců farmy, kteří tvoří tým a jsou o aktuálních výsledcích informováni. Z mého pohledu je to metoda cukru a biče, z čehož 90 % je cukru a 10 % bič.
6. Jak hodnotíte posun českého zemědělství v chovu prasat, případně v čem jsme oproti chovu na farmách v USA pozadu či napřed?
Já můžu hodnotit posun pouze od roku 2009, kdy jsem se vrátil z Ameriky, až po dnešek. Užitkovost jde neustále nahoru. Když se podíváme na průměr republiky, v roce 2009 bylo 23 odstavených selat na prasnici a rok, dnes je průměr 28 selat a nejlepší farmy dělají 37. Posun je obrovský i díky podpoře českého státu přes dotační programy na ozdravení farem. Naskladnili jsme zdravé prasničky s lepší a výkonnější genetikou. Díky tomu je u nás 90 000 prasnic, které můžou prosperovat a chovy být konkurenceschopné i v dnešní tržní ekonomice. Z mého pohledu srovnávat chov prasat v Americe a EU nelze. V USA je vše jednodušší, výrazně jednodušší. Příkladem je chov v USA s počtem 5 500 prasnic, na kterém je 18 zaměstnanců, což je 300 prasnic na jednoho člověka. U nás na našich farmách máme 100–150 prasnic na jednoho zaměstnance. V USA se neřeší nějaké nitrátové směrnice. Kejda se stříká na pole 8 měsíců v roce. V EU se kadávery likvidují nejčastěji v kafilérii, případně vlastní schválené spalovací peci, oproti USA kde se kadávery pohřbívají na kompostu hned vedle farmy. A takových příkladů je mnoho.
7. Jaký je Váš názor na zákaz medikační hladiny Zn?
Tak to bude velká výzva, možná i problém. My jsme zkoušeli a nadále zkoušíme různé cesty, jak nemedikovat zinkem a bohužel zatím neúspěšně. Byly to například per os vakcíny proti patogenní E. coli nebo použití alternativních přípravků, dále využití místo oxidu zinečnatého nano zinek a další. Myslím si, že tento zákaz může mít i svá pozitiva, jako každá výzva, kterou se podaří překonat a najít nová řešení, třeba i jiná krmiva, která budou daleko vhodnější pro selata po odstavu. Upřímně nemyslím si, že by zinek v našich podmínkách byl vysokou zátěží při počtu 90 000 ks prasnic, oproti Dánsku a Holandsku, kde je počet dobytčích jednotek prasat na hektar daleko vyšší.
8. Aktuální cena vepřového masa je pro chovatele velmi příznivá. Jak dlouho se ale dle Vás udrží?
Cena je velmi příznivá už několik měsíců a podle mě bude ještě dlouho, do té doby, než se podaří vyvinout vakcína proti Africkému moru prasat, který vypukl v chovech prasat v Číně a některých dalších státech. Vyšší cena asi nebude, jelikož si myslím, že německá jatka záměrně drží cenu okolo 1,85 €/kg v JUT, aby nedošlo znovu k navyšování výroby a nadprodukci v EU.
9. V Asii u největších producentů vepřového masa na světě propukla epidemie afrického moru prasat. Právě v Číně probíhají ozdravovací programy. Je dle Vás schopna Čína a ostatní státy jako Kambodža, Laos, Vietnam, Thajsko a Filipíny provést ozdravení?
Měl jsem možnost se účastnit přednášky pana Soumara, který pracuje v Číně v manažerské pozici firmy Trouw Nutrition. Z toho, co jsem dříve četl, slyšel a viděl na přednášce si myslím, že momentálně nemají žádnou šanci na ozdravení. Důvodem je hlavně velmi špatná biosekurita. Dále nemají rozmnožovací chovy se zdravými zvířaty. Za poslední rok se jim podařilo zrepopulovat a ozdravit pouze jeden chov, ostatní repopulované chovy byly opět infikovány.
10. Jak jste uvedl, před 10 lety byla průměrná užitkovost 25 selat na prasnici a rok. Dnes ty nejlepší chovy dosahují odchovu 37 selat na prasnici a rok. Kam až si myslíte, že jsme schopni se dostat nebo už jsme na hranicích fyziologických možností?
Před 3 lety jsem absolvoval přednášku, kde dánský chovatel prezentoval, že odstavuje 40 selat na prasnici a rok. Dnes již nejlepší dánské farmy odstavují 42 selat na prasnici a rok. Já si myslím, že toto není správná cesta. Na našich farmách se pohybujeme v rozmezí 34–37 selat. Tato čísla jsou dle mne naprosto dostačující, jelikož s nadpočetnými vrhy je opravdu moc práce. Musíme dělat kojné prasnice, které nemáme mnohdy kde brát a rodí se více selat s velmi malou porodní hmotností. Je spíše potřeba, aby genetická společnost začala šlechtit na počet struků, vzdálenost struků od sebe, mléčnost a porodní hmotnost selat.
