Optimální stájové mikroklima patří k základním předpokladům úspěchu ve stáji. V některých případech se označuje za skrytý výrobní nástroj, který ve své podstatě neposuzuje pouze mikroklimatické podmínky, řeší ale stájové prostředí jako komplex činitelů zahrnujících kvalitu stájového prostředí, tedy stájového ovzduší, ale i samého provozu a dostupnosti jednotlivých technických zařízení.
Užší pohled pak vnímá stájové mikroklima jako činitele stájového ovzduší, do kterých zahrnujeme faktory ovlivňující tepelný stav prostředí (teplota, relativní vlhkost vzduchu, rychlost proudění vzduchu či ochlazovací hodnota). Z pohledu dosažení maximální produkce je pak hodnocena tepelná rovnováha mezi kolektivem zvířat a prostředím, nedílnou součástí jsou pak ale také parametry čistoty vzduchu, osvětlením a dalšími vlivy prostředí, jako je hladina hluku, druh a využitelnost záření či světla. Všechny uvedené parametry by měly být v souladu s technologickými doporučeními. Teplota je klíčovým faktorem teplotně-vlhkostního komplexu. Krátkodobé podchlazení, např. v minutových expozicích v prvním dni naskladnění, se často projeví nevyrovnaným, či nižší intenzitou růstu kuřat, celkově pak vyšším úhynem, který je výsledkem nižší odolností kuřat. Z tohoto důvodu nelze posuzovat pouze teplotu vzduchu, významná je i teplota podestýlkového materiálu, která z důvodu vyšší tepelné kapacity vyžaduje mnohem delší čas náhřevu haly než doba potřebná pro ohřev stájového vzduchu. Z pohledu energetické náročnosti stáje je nutno posoudit tepelnou bilanci stáje, která je závislá na vlastních tepelněizolačních vlastnostech celé konstrukce stáje. U energeticky méně náročných stájí (dobře zaizolovaných) lze s ohledem na úsporu tepla ve stáji využít minimální ventilaci, která je v prvních týdnech postavena na principu pulzní podtlakové. Rovnoměrnost větrání pak můžeme posoudit nejen podle teploty, ale i podle naměřených koncentrací oxidu uhličitého. Vyrovnanost teplotních podmínek v hale je pak významná nejen z pohledu rovnoměrnosti osazení haly, ale i vyrovnaného přírůstku jednotlivých kuřat. Jasným důkazem jsou rozdílné hmotnosti při vyskladňování jedné a té samé haly, kdy jedna souprava pravidelně vykazuje oproti druhé významně vyšší či nižší průměrnou tělesnou hmotnost.
Dalším ukazatelem, kterému se v mnoha případech nevěnuje patřičná péče, je relativní vlhkost vzduchu. Ve stlaných teplovzdušně vytápěných objektech se mnohdy setkáváme po prvotním náhřevu haly s nízkou relativní vlhkostí vzduchu, která by neměla klesnout pod
55 %. S rostoucí intenzitou metabolismu kuřat se pak v závěru setkáváme s vyššími hodnotami, než jsou doporučované maximální hodnoty na úrovni 75 %. Tento parametr komplexně působí na organismus zvířat jednak zvýšenou prašností v případě suchého vzduchu, kdy navíc dochází k dehydrataci organismu, k vysychání a následnému popraskání sliznic, v případě vysoké vlhkosti pak enormní tvorbě hlenu na sliznici horních cest dýchacích. Zde dojde na jedné straně k „utopení“ výřivého epitelu, na druhé straně se zde podílí na narušení slizniční bariéry také amoniak, který je v tomto případě často na vyšší hladině. Ten se v hlenu nejen rozpouští, ale svou agresivitou narušuje i povrch sliznic, které téměř naleptává.
V příspěvku je uvedeno několik principů komplexního působení mikroklimatu stáje na pohodu a zdraví zvířat, přičemž je však vždy důležité konkretizovat dané parametry na konkrétní dané prostředí té které stáje a brát ve zřetel nejen komplexní, ale i parciální vlivy.
