Úspěšná konzervace bílkovinných pícnin získává hlavně v poslední době kvůli výkyvům v cenách komodit a snaze o úsporná opatření stále více pozornosti. Cílem výroby senáží by mělo být krmivo s co nejvyšším obsahem dusíkatých látek a zároveň zdravotně nezávadné. Tento díl bude věnován důležitosti termínu sklizně, zavadnutí, období po uzavření žlabu a nejčastějším problémům se znehodnocením a ztrátám v průběhu fermentace a po otevření žlabu.
V praxi se nejčastěji setkáváme s problémy, které způsobují vysoké ztráty a mohou také vést ke zdravotním problémům dojnic. Jsou jimi sklizeň staršího porostu, nesprávný obsah sušiny, senáží či zanesení popelovin do silážované hmoty, zahřívání, plesnivění a kažení senáží na základě rozvoje klostridií.
Termín sklizně – objemná krmiva obsahují nejvyšší zastoupení dusíkatých látek v raných vegetačních stadiích, s dalším vývojem jejich koncentrace klesá a rostlina lignifikuje. Z tohoto důvodu je stěžejní pro dostatečné uložení dusíkatých látek zvolení správné fenofáze pro sklizeň. Tento termín je průsečíkem, kdy je porost dostatečně narostlý a zároveň mladý, aby obsahoval vysoké množství dusíkatých látek. Vhodnými termíny sklizně jsou stadia zralosti před metáním u trav, v počátku butonizace u vojtěšek a u jetelů při začátku kvetení, kdy je vykvetlých 1 až 1/3 květních poupat.
Optimální obsah sušiny pro úspěšnou konzervaci – zavadnutí na optimální sušinu je zásadní, avšak kvůli počasí ne vždy snadno ovlivnitelný faktor pro úspěšné uchování siláže. Při nedostatečném zavadnutí obsahuje hmota nižší obsah vodorozpustných cukrů, vysokou vodní aktivitu a nižší osmotický tlak. Tyto vlastnosti brání rychlému rozvoji žádoucích bakterií mléčného kvašení a vytvoří prostředí pro nežádoucí bakterie, jako jsou například klostridie a enterobakterie. Navíc se z mokré řezanky uvolňují silážní šťávy, které rozřeďují kvasné kyseliny a způsobují tím vysoké ztráty. Z tohoto důvodu je také třeba přihlédnout na intenzitu dusání. Při intenzivním dusání senáží o nízké sušině dochází k odtoku silážních šťáv. Podle rozborů z laboratoře MIKROP ČEBÍN a. s. byla 1/5 jetelových a vojtěškových senáží v roce 2022 konzervována za velmi nízkých sušin pod 30 %. Na druhou stranu při přeschnutí senáží se výrazně zvyšují ztráty živin, navíc je sušší hmotu těžší udusat a vytlačit z ní zbytkový kyslík. Úprava sušiny zavadáním by měla být rovnoměrná a co nejrychlejší, aby se předešlo ztrátám na pokose a kontaminaci píce zeminou. Dále je třeba brát v potaz dobře známé pravidlo zkracování délky řezanky se stoupající sušinou a naopak. Při použití kvalitního bakteriálně-enzymatického konzervačního prostředku je s přihlédnutím na minimalizaci ztrát doporučený obsah sušiny jetelů, vojtěšek a jejich směsek s trávou mezi 32–45 %, při senážování trav mezi 30–45 %.
Popeloviny v silážované hmotě – při zanesení nečistot do senážované hmoty se zhorší prostředí pro úspěšnou fermentaci. Popeloviny mají negativní vlastnost pufrovat kvasné kyseliny. Dalším rizikem je vnesení nežádoucích mikroorganismů, jako jsou například spory klostridií. Na výsledný obsah popelovin má například vliv použití techniky při sklizni, nízká výška strniště, nastavení žací lišty při nerovnostech terénu, prodloužení doby zavadání, vysoká prašnost při sklizni, technika nahrabování a délka zavadání, nebo zanesení zeminy na kolech techniky při navážení řezanky na žlab. Dalším problematickým místem může být senážování do PE vaků na nezpevněném povrchu. Vyšší strniště podpoří rychlost obrůstání porostu a omezí zanesení nežádoucích bakterií do senáže, které mohou mít negativní vliv na výslednou kvalitu senáží.
Zamezení rozvoje enterobakterií po uzavření žlabu – enterobakterie tvoří vysoký podíl epifytní mikroflóry. Pokud se v senážích rozvinou, jsou typické produkcí kyseliny octové, plynů, ale také alkoholů, které vedou k vysokým ztrátám. Enterobakterie jsou aerobní mikroorganismy a jejich aktivita je významně omezena při pH 4,5. Praktické doporučení pro omezení jejich rozvoje je proto co nejrychlejší plnění žlabu, důkladné udusání a co nejrychlejší okyselení hmoty. Jak už jsme si uvedli výše, na rychlost okyselení hmoty má přímý vliv obsah sušiny, neboť zavadlé senáže mají vyšší koncentraci vodorozpustných cukrů. Výrazný dopad na rychlost okyselení má využití kvalitního inokulantu. Kvalitní inokulanty by měly být složené z více kmenů bakterií pro řízení fermentace během jejího celého průběhu. Rychlost a úspěšnost fermentace je možno ovlivnit také enzymy, které rozštěpí složitější cukry. Tím poskytnou energii bakteriím mléčného kvašení k jejich růstu. Při výběru inokulantu je také třeba přihlédnout na dostatečnou koncentraci bakterií na gram ošetřené píce, která by měla být vyšší než 100 000 CFU/g ošetřené hmoty. Takovými inokulanty jsou například MAGNIVA Platinum 3 nebo MAGNIVA Classic+.
Zamezení rozvoje klostridií po uzavření žlabu – klostridie jsou anaerobní organismy citlivé na nízké pH. V prvních fázích fermentace způsobují klostridie proteolytický rozklad bílkovin za vzniku amoniaku. Amoniak má silně alkalický charakter, který zvyšuje pH. Podle jejich druhu mohou odbourávat kyselinu mléčnou a produkovat kyselinu máselnou, kyselinu octovou a biogenní aminy. Klostridie způsobují zdravotní problémy dojnicím a jejich rozvoj je spojen s vysokými ztrátami sušiny v senážích. Praktickou prevencí omezení rozvoje klostridií je zavadnutí píce na dostatečnou sušinu, omezení zanášení popelovin do senáže a použití vhodného inokulantu pro rychlé okyselení hmoty senáže. Klostridie na rozdíl od bakterií mléčného kvašení ztrácejí aktivitu při nízké vodní aktivitě, proto k jejich rozvoji dochází při senážování o nízkých sušinách.
Zamezení rozvoje klostridií v průběhu skladování – rozvoj klostridií v pozdějších fázích fermentace navazuje na nezdařilou prvotní fázi fermentace. Projevuje se intenzivní produkcí kyseliny máselné a vznikem biogenních aminů, které mají proteolytické vlastnosti. Omezení rozvoje klostridií je spojeno s vyššími hodnotami pH, proto je důležité, kromě technologických postupů uvedených dříve, udržení nízkého pH po celou dobu skladování, tedy správného fermentačního procesu. Postupem, jak udržet nízké pH, je řízení fermentace pomocí vícesložkového silážního aditiva, které řídí fermentaci ve všech jejich fázích, protože klostridie mají vlastnost přežít za nepříznivých podmínek ve sporách. Silážní inokulanty MAGNIVA mají zastoupení více kmenů bakterií. Například silážní inokulant MAGNIVA Classic+ je složen ze tří kmenů homofermentativních bakterií P. acidilactici, P. pentosaceus a Lb. plantarum o vysoké koncentraci 500 000 CFU na g ošetření píce a dále obsahuje enzymy, které mají příznivý dopad na rychlost fermentace. Vše dohromady řídí fermentační proces a udržuje nízkou hladinu pH od začátku do pozdějších fází.
Zamezení rozvoje kvasinek – kvasinky jsou početnou skupinou epifytní mikroflóry. Jejich rozvoj v senážích je spojen s vysokými ztrátami sušiny a energie. Kvasinky fermentují vodorozpustné cukry za vzniku vysokého množství tepla, oxidu uhličitého a alkoholu. Vysoký obsah alkoholu způsobuje narušení bachorového prostředí a tím vznikají zdravotní problémy dojnicím. Kvasinky mohou také rozkládat kyselinu mléčnou a touto cestou zvyšovat hladinu pH, to vede k neúspěšné konzervaci senáže. K omezení jejich rozvoje dochází při zamezení pronikání vzduchu do silážované hmoty. Pomocnou rukou, ve snaze o jejich omezení, může být použití silážních aditiv. Jedním z takových aditiv je bakteriální inokulant MAGNIVA Platinum 3, který je díky obsahu enzymů vhodný pro konzervaci bílkovinných pícnin. MAGNIVA Platinum 3 kombinuje homofermentativní mléčné bakterie (P. pentosaceus) a heterofermentativní bakterie mléčného kvašení (Lb. buchneri a Lb. hilgardii) ve vysoké koncentraci.
Zamezení rozvoje plísní – kontaminace senáže plísněmi závisí na podmínkách, v jakých byly rostliny pěstovány, sklizeny, a hlavně uskladněny. K rozvoji plísní během uskladnění dochází za přístupu vzduchu a jejich rozvoj jde téměř vždy ruku v ruce s rozvojem kvasinek a zahříváním senáže. Plísně produkují mykotoxiny, které způsobují závažné zdravotní problémy dojnicím, proto je snaha o omezení jejich rozvoje důležitým faktorem při výrobě senáží. Praktickým doporučením ve snaze o omezení jejich rozvoje je podobně jako u kvasinek omezení pronikání kyslíku do senáže a výběr silážního aditiva s dopadem na zvýšení stability, například inokulantu MAGNIVA Platinum 3.
Zamezení poškození vzduchem – je stěžejní bod pro výrobu kvalitní a zdravotně nezávadné senáže. Jak je dobře známo, dosažení anaerobního prostředí je zásadní pro rozvoj žádoucích bakterií mléčného kvašení a pro zamezení rozvoje kvasinek a plísní. Kde jsou tedy nejčastější slabá místa při výrobě bílkovinných senáží? Mezi ně patří nedostatečně uzavřený žlab a nedostatečně udusaná naskladňovaná hmota.
Slabá místa při uzavření žlabu – při snaze o dokonalé zakrytí žlabu je důležitý výběr kvalitní silážní plachty a správně zvolený způsob zatížení tak, aby i plachta byla utěsněna i podél boků silážního žlabu. Plachta by měla být pevná, aby nedocházelo k jejímu mechanickému poškození, s co nejmenší propustností vzduchu, UV stabilní a pro prevenci zahřívání slunečními paprsky se světlou vrchní vrstvou. Plachta s těmito vlastnostmi je bariérová plachta SealPlus, která je vyrobená z devíti vrstev a s kyslíkovou bariérou EVOH.
Prodloužení aerobní stability v průběhu zkrmování – technologické kroky pro omezení poškození hmoty vzduchem v období zkrmování jsou dostatečný velký odběr senáže, správná technologie odběru, co nejmenší prodleva mezi odběrem a předložení senáže na žlab. V praxi se setkáváme se specifickými případy, kdy je třeba aerobní stabilitu prodloužit. Mezi tyto případy patří převážení senáže mezi středisky, umístění žlabu mimo středisko, nebo využití technologie PE vaků. Požadavek na prodloužení aerobní stability a omezení růstu kvasinek a plísní přináší inokulanty řady MAGNIVA Platinum.
