Efektivní odchov telat - VII. způsoby krmení mléčnými nápoji

Telata jsou od narození přirozeně motivována k sání mléčných nápojů. V tuzemských chovech dojeného skotu převažuje krmení telat mléčnými nápoji pomocí zařízení (automatické krmné systémy) nebo nádob s cucákem (63 % chovů), a to před krmením telat z tzv. volné hladiny (37 %). Zajímavostí je, že ve stádech českého strakatého skotu převažuje napájení telat pomocí nádob s cucáky, zatímco ve stádech holštýnského skotu převažuje spíše napájení telat z volné hladiny.

V posledních několika letech významným způsobem narůstá podíl chovů, ve kterých jsou telata krmena prostřednictvím automatických krmných systémů (automatů). V následujících řádcích si popíšeme specifika různých způsobů podávání mléčných nápojů telatům.

Sání telat

Dutina ústní telat je ve spodní čelisti vybavena velmi ostrými řezáky. Při sání ze struků krávy nebo z cucáku nádob je typické, že telata mírně až středně vysunují svůj jazyk (hrot jazyka) z dutiny tlamní, který překrývá zuby spodní čelisti. Vysutý jazyk při sání vytváří půlkruh (žlábek), na němž se při sání mírně pohybuje struk či cucák, který je mírně stisknut horní tvrdou čelistní destičkou. Při vlastním příjmu mléčného nápoje dochází ke střídání fáze sání a fáze polykání. Velmi důležitým aspektem sání mléka, ať již ze struku krávy nebo cucáku nádoby, je podpora (stimulace) produkce slin. Sliny, jak víme, obsahují celé spektrum důležitých bioaktivních látek, včetně např. pregastrické esterázy, slinné lipázy aj. Produkce slin je u telat, která přijímají mléčný nápoj sáním, 3× až 5× vyšší než v případě pití z volné hladiny. Mimo to uveďme, že možnost telat sát pozitivně působí i na produkci trávicích enzymů ve slezu (včetně produkce kys. HCl) a tenkém střevě a významným způsobem tak ovlivňuje rychlost pasážování krmiva i efektivitu trávení mléčných nápojů (zejména proteinové a tukové báze).

Při příjmu mléčného nápoje teletem dochází ke stahům jícnové rýhy a uzavření čepcobachorového splavu, což zajišťuje nátok mléčného nápoje přímo do slezu. Intenzita uzavření rýhy a splavu je ovlivněna mnoha stimuly, mj.:

• čichovým, chuťovým a zrakovým vjemem,
• složením mléčného nápoje (mj. obsahem laktózy),
• psychickými stimuly (doba napájení, příprava mléčného nápoje aj.),
• sacím a polykacím reflexem,
• teplotou nápoje,
• způsobem napájení,
• stresem apod.

U telat s nedokonale uzavřeným čepcobachorovým splavem může docházet k průtoku, resp. natékání mléka do bachoru nebo čepce, a tím i ke vzniku zažívacích problémů. Při příjmu mléčného nápoje sáním je riziko reziduálního nátoku mléčného nápoje do předžaludku minimální až velmi malé, a to ve srovnání s jeho podáním z volné hladiny. Specifické je pak podávání mléčného nápoje prostřednictvím jícnové sondy.

V případě krmení telat prostřednictvím nádob (nejčastěji vědra a láhve) s cucáky, které jsou zavěšeny na konstrukci individuálního nebo skupinové boxu, by krk telete měl být ideálně skloněn mírně dolů s tím, že hlava je mírně zvednutá. Touto pozicí při krmení se přibližujeme přirozenému postoji telete při sání mléka (kojení) od krávy. Výška cucáku by se měla pohybovat mezi 60 až 70 cm od úrovně stání předních končetin. Zásadou by mělo být, aby cucák nebyl nikdy níže než oněch 60 cm, tzn. ne pod úroveň kolen dospělého člověka střední výšky. Častým problémem v chovech, se kterým se setkávám, je stlaní slámou do prostoru výběhu individuálních i skupinových boxů či kotců. Osobně jsme pak bohužel někdy svědky situací, kdy zejména telata ≥6 týdnů stáří klečí či zaujímají nefyziologický postoj při příjmu mléčného nápoje v důsledku stání na velmi vysoké vrstvě podestýlky ve výběhu (vrstva podestýlky se s věkem telete zvyšuje, zatímco úchyty pro vědra či láhve jsou v konstantní výšce). Výběh z podstaty věci musí být nestlaný, aby umožňoval telatům korektně formovat jejich postoj a nepůsobil diskomfortně při jejich krmení.

Pití prostřednictvím cucáků

V odchovu telat dojených plemen skotu by mělo být preferováno napájení telat přes láhve nebo vědra s cucáky vhodného průměru, a to do věku alespoň čtyř týdnů, optimálně po celou dobu jejich odchovu. Výběr tohoto správného cucáku je dennodenní otázkou, kterou s chovateli řešíme. Na trhu je celé spektrum cucáků, které se od sebe liší, zejména: a) tvarem (konické, válcové), b) délkou, c) materiálem (silikon, latex, pryž), d) tvrdostí (velmi flexibilní až velmi tvrdé), e) průměrem (obvykle od 2,5 do 3,5 cm) a f) tvarem sacího otvoru (štěrbinový/čočkovitý, křížkový, kruhový, půlměsíčkový atp.). U telat mladších 10 dní se můžeme velmi často potkat s problémem odmítání pití prostřednictvím velmi tvrdých cucáků. Naopak napájení telat nádobami opatřenými příliš měkkými cucáky je bezproblémové zejména u malých telat, zatímco u telat starších s jinou dynamikou sání (vyšší intenzita a rychlost sání) jsou měkké cucáky velmi rychle devastovány (rozkousávání cucáku, protržení cucáku, extrémní zvětšování sacího otvoru apod.). Kompromisem by mělo být vybírání cucáků, které jsou měkké tzv. tak akorát, ale jsou odolné k rozkousání. Tvrdé cucáky nejsou vhodné pro telata žádného věku.

Častým problémem v našich chovech je přes příliš rychlý až hltavý příjem mléčného nápoje telaty. Jen pro zajímavost, telata ve stáří dvou týdnů sají mléko v objemu 2 litrů od krávy cca 3,4 až 4 minuty. Stejný objem, tedy 2 l mléka telata přijmou sáním v závislosti na typu cucáku za 1,6 až 2,2 minuty (1,5× až 2× rychleji), zatímco z volné hladiny je tomu bohužel již za 25 až 40 sekund (8× až 15× rychleji), a to v závislosti na jejich hmotnosti a věku. Rychlost sání by se optimálně měla pohybovat na úrovni <0,5, resp. 0,6 l/min. Pokud je rychlost sání ≤0,4 l/min.,

jde o signál, že a) telata mohou být nemocná a je proto nutné zkontrolovat jejich zdravotní stav, b) cucák má nevhodný tvar a perforaci, což brání telatům přijímat mléčný nápoj vyšší rychlostí (v tomto případě jsou telata deprivovaná a po cca 1 až 1,5 minuty ztrácí zájem o mléčný nápoj), nebo c) je poroucháno zařízení pro přípravu, míchání a distribuci mléčného nápoje – automatický krmný systém. Cucáky nevhodného tvaru a perforace mohou být telaty po krátké periodě na začátku sání následně odmítány (deprese sání – nezaměňovat za nedostatečný sací reflex u telat, který má jiné příčiny). Do popředí se proto v současnosti celosvětově dostávají speciálně designované cucáky, které jsou měkké, jsou vybaveny vertikální štěrbinou s vnitřní membránou, která nutí telata aktivně a delší dobu sát mléčný nápoj, a tak jej řádně prosliňovat (např. Milk bar systémy).

Zvláštní pozornost si zaslouží i technika krmení telat pomocí nádob s cucáky ve skupinách. Velkým problémem u různě početných skupin je konkurence mezi telaty, která je ovlivněna jak hmotností telat, tak i samotnou rychlostí sání mléčného nápoje jednotlivci (čím je tele starší, tím rychleji mléčný nápoj saje/pije). V praxi se setkáváme se situacemi, kdy telata, která jsou napájena 2× denně v objemu 2 až 3 l mléčného nápoje, na krmení mezi sebou velmi často soupeří. Soupeření pak vypadá tak, že tele, které přijme nejrychleji svůj objem mléčného nápoje, začne vytlačovat telata, která jsou mu nejblíže, tj. po jeho stranách. Jak této nežádoucí konkurenci, kdy mláďata rámcově větší a těžší přijmou podstatně více mléčného nápoje, a to na úkor telat mladších, menších či hmotnostně lehčích, zabránit, je možné dvěma základními způsoby. V případě liniového zavěšování nádob s cucáky na hrazení doporučuji vytvořit individuální napájecí místo, a to tak, že se na konstrukci hrazení navaří plnostěnná zábrana, čímž vznikne samostatné napájecí místo. V případě, kdy nechceme mít plné stěny na hrazení tzv. na fix, je možností na hrazení nainstalovat zvedací zábrany, které budou spouštěny vždy jen před každým napájením a nebudou nám tak snižovat využitelnou plochu kotce pro telata. Další z progresivních možností je napájet telata z Milk barů, které sice nemají oddělené napájecí místo, ale významným způsobem prodlužují u telat periodu sání, což významně snižuje i míru kompetice mezi telaty.

Dodejme také, že je zcela nežádoucí a nepřípustné napájet telata vodou prostřednictvím nádob s cucáky, kdy zvláště starší telata v letních měsících cucáky velmi rychle poškodí. Dodržujme v chovech zásadu, že mléčné nápoje podáváme prioritně z nádob s cucáky, zatímco vodu striktně z volné hladiny (mléko do slezu, vodu do bachoru) nebo pomocí napájecích zařízení (např. kolíkových napáječek).

Pití z volné hladiny

Při pití z vědra nebo žlabů, tj. z volné hladiny, tele zaujímá absolutně nepřirozené polohy při příjmu mléčného nápoje, kdy hlava směřuje dolů. Setkáváme se bohužel i se situacemi, kdy nádoby (vědra, misky, žlaby) s mléčnými nápoji jsou umístěny níže než 30 cm od úrovně stání předních končetin telete. Velmi problematickým bodem v některých chovech je také velmi časný návyk telat na pití z volné hladiny, který bývá u některých telat současně i velmi zdlouhavý (telata odmítají pít z volné hladiny). Z našeho pohledu je nežádoucí, aby z volné hladiny byla napájena již v den jejich narození a touto metodou jim bylo podáno mlezivo. Pokud již musíme v chovu uplatňovat napájení telat z volné hladiny, pak telata této metodě učíme od 2. až 5. dne jejich stáří. Obvyklou praxí učení telat pití z volné hladiny je využívání metody jejich navádění tzv. přes prsty. Tato metoda učení vyžaduje velmi velkou trpělivost a také velmi důkladnou osobní hygienu. Někdy telata přechází na pití z volné hladiny prostřednictvím plovoucích cucáků, které ošetřovatelé pokládají na hladinu mléčného nápoje. Plovoucí dudlíky, byť na první pohled vypadají jako dobrá metoda napájení telat, ke krmení telat, nedoporučujeme. Důvodů je hned několik, a to: a) u některých typů nevhodné technické řešení (cucáky bez těžítka se velmi rychle převracejí), b) dudlíky neplovoucí jsou telaty velmi rychle vyplivovány – častá ztráta – chladnutí nápoje, c) nevhodně skloněné hlava při pití, d) ponoření hlavy pod hladinu mléčného nápoje (absence záklonu), e) zcela nekorektní postoj telat při krmení.

Dalším rizikem při napájení telat z misek, věder a žlabů je fakt, že u telat dochází v důsledku hltavého příjmu mléčného nápoje k jeho minimálnímu proslinění, riziku jeho nátoku do bachoru, ale i k jeho nedostatečnému srážení ve slezu, což je jednoznačně prokázáno mnoha vědeckými publikacemi. Víme, že objem reziduálního nátoku mléčného nápoje u telat napájených z volné hladiny se může pohybovat od několika málo mililitrů až po 50 % objemu mléčného nápoje. Ne vždy ale musí být pasážování mléčného nápoje přes bachor a čepec spojeno s onemocněním. Pokud dochází k nátoku mléčného nápoje do bachoru místo do slezu opakovaně, a to v důsledku dysfunkce čepcobachorového a jícnového splavu, může zde docházet k velmi rychlé fermentaci lehce stravitelných sacharidů na TMK a kyselinu mléčnou s následnou doprovodnou kyselou hydrolýzou tuků. Tento stav označujeme jako acidózu bachorového obsahu nebo jako „ruminální pití = pití do bachoru“. Predispozičními faktory pití do bachoru mimo napájení telat z volné hladiny je i opakované podávání mléčného nápoje jícnovou sondou, nepravidelné časy krmení, podávání velkých objemů mléčných nápojů, špatně namíchaný mléčný nápoj, nízká teplota mléčného nápoje, stresové situace u telat, jiná onemocnění (průjmy telat, nemoci plic, postnatální anorexie aj.) apod. U telat, která opakovaně a často trpí akutními a chronickými acidózami bachoru, se setkáváme s častou neochotou telat se pohybovat, špatným růstem, ztrátou srsti, opakujícími se nadmutími, nálepy „pastovitě-jílovitých“ výkalů na ocas apod.

Skupinové napájení telat z volné hladiny je stále ještě v řadě chovů bohužel praktikováno. Tento způsob krmení telat má velmi výrazné nedostatky, ke kterým v praxi patří:

• podněcování telat k extrémní vzájemné konkurenci – vědra, žlaby,
• nerovnoměrný příjem objemu mléčného nápoje a absolutní ztráta přehledu o skutečném objemu přijatého mléčného nápoje telaty – žlaby, někdy i vědra,
• problematická organizace nástupu (nerovnoměrný přístup) všech telat k napájecímu žlabu – vědra, žlaby,
• velmi značná až extrémní nevyrovnanost telat ve skupině (rámec, hmotnost, kondice) – zejména v případě napájení ze žlabů (někdy i v případě věder),
• ponořování/namáčení mulce či hlavy do mléčného nápoje – v zimních měsících obnáší riziko vzniku omrzlin, vypadání srsti v oblasti mulce apod.

Konkurenci u telat napájených z věder z volné hladiny lze do jisté míry řešit stejně jako v případě krmení telat z nádob opatřených cucáky, a to umístěním fixních či flexibilních zábran mezi telata při jejich krmení. V případě napájení telat ze žlabů je řešením jejich převedení např. na skupinové Milk bary, které jsou masivně rozšířené v Austrálii, na Novém Zélandu či v USA, nebo jejich ustájení ve skupinových kotcích s krmnými automaty. Řešením je i možnost párového ustájení telat až do odstavu s individuálním či párovým krmením každého telete.

Nenutrivní sání a vzájemné vysání se telat

Nevýživné sání (sání předmětů v dosahu jednoho telete při individuálním ustájení) či tzv. křížové sání (vzájemné vysávání se telat ve skupině navzájem), je dáváno do kontextu s kvalitou chovného prostředí telat (způsob ustájení, ustájovací plocha, obohacené prostředí), kvalitou a množstvím podávaného mléčného nápoje (např. nedostatek energie, neatraktivní vůně a chuť nápoje) a v neposlední řadě i se způsoby krmení telat mléčnými nápoji. Při napájení telat z volné hladiny dochází velmi často po ukončení napájení telat k projevům tzv. nevýživného sání či vzájemného vysávání se telat, a to primárně v důsledku neukojení sacího reflexu. Aby byl sací reflex u telat dostatečně uspokojen/ukojen, je potřeba je napájet z nádob s cucáky, optimálně z takových, které se budou přibližovat tvarově a funkčně mléčné žláze krávy. K typickým projevům neukojeného sacího reflexu patří: a) u telat individuálně ustájených – olizování a sání konstrukce boxů, snaha opustit – prolézt box či kotec, ale i snaha dostat se ke svému sousedovi a vzájemně se olizovat, b) u telat ustájených ve skupině – obvykle cucání mulce, uší, pupku, vemínka, šourku, kořene ocasu apod. sousedního telete. Jednou z možností, jak toto nežádoucí chování eliminovat, je napájet telat prostřednictvím nádob s cucáky, které budou mít ale optimální průtok mléčného nápoje a budou eliminovat hltání. Telata, která přijímají mléčný nápoj sáním, obvykle vykazují delší celkovou dobu odpočinku – ležení, méně nenutrivního a křížového sání (cross-sucking), nižší výskyt průjmů, a to v porovnání s telaty, která jsou napájena z vědra nebo koryt, tj. z volné hladiny.

Závěr

Tento článek, který se zaměřil na specifikaci výhod a možných rizik různých způsobů napájení, je dalším ze střípků komplexní skládanky naší série článků, které jsou věnovány odchovu telat od A do Z. V dalším díle bude na tento článek navázáno, a to problematikou hygieny napájení, resp. krmení telat mléčnými nápoji. Aby byla tematika napájení telat komplexně popsána, bude v 2. čísle našeho časopisu uveřejněn článek, který se bude podrobně věnovat i problematice nuceného napájení, tj. užití jícnové sondy ve výživě telat.