V květnu letošního roku navštívil Českou republiku profesor Robert Van Saun z Pennsylvania State University a přinesl nám řadu zajímavých poznatků z výživy hospodářských zvířat. Většina z nich je plně využitelná v Evropských podmínkách. Ale našlo se i téma, jehož zavedení do praxe u nás by bylo velmi náročné, až nemožné. Je to však téma zajímavé a proto je dobré se sním seznámit. Přináší nám úplně jiný pohled na výkrm masného skotu, než na jaký jsme zvyklí u nás.
Výkrm masného skotu probíhá v USA většinou ve feedlotech, kde je shromážděno až 20 tisíc zvířat. A vše je zde při výkrmu posuzováno z finančního hlediska. Monitorují zde konverzi krmiva, délku výkrmu, náklady na výkrm. A i sebemenší nárůst nákladů na krmiva vede k úpravě krmné dávky. Protože poměr nákladů a příjmů výkrmu je velice napjatý.
Příjmy z výkrmu jsou pak závislé na zatřídění jatečného těla. Obecně lze říci, že čím je vyšší mramorování masa – maso je prorostlé vnitrosvalovým tukem, tím je lepší zatřídění a vyšší výkupní cena. I porážková hmotnost se řídí mramorováním masa. Býci se zde porážejí v hmotnosti cca 600 kg, u menších plemen dokonce v hmotnosti 400 kg. Zvířata se poráží většinou ve stáří dvanácti měsíců.
Fáze výkrmu má několik částí. Zhruba v 6. měsíci stáří jsou telata – býci anebo jalovičky, které nejsou určeny pro chov, odstaveny od matek. A odcházejí do feedlotu.
Zde jsou nejprve zařazeny do převýkrmu. V této fázi je snahou dosáhnout maximálního růstu kostry a svaloviny. Krmná dávka v předvýkrmu je založena na krmivech s vyšším podílem objemných krmiv a to zejména sena a postupně se zvyšuje podíl jádra v krmné dávce. Telata, která jsou čerstvě odstavená od matek, se v této fázi zejména učí, kde najdou krmivo, vodu a zvykají si na prostředí feedlotu.
Po této první fázi nastupuje takzvaná adaptační fáze výkrmu. Při ní dochází k navyšování jádra v krmné dávce až na konečných 90 % sušiny krmné dávky. Důvodem takto vysokých dávek jádra je zejména nedostatek pícnin v některých oblastech USA, ale také snaha o dosažení co nejlepší konverze krmiv a nejnižších nákladů na výkrm.
Maximální příjem sušiny krmiva je v této fázi 2,5 % tělesné hmotnosti. To znamená, že 500 kg býk sežere zhruba 12,5 kg sušiny na kus a den. Po skončení této adaptační fáze výkrmu se již krmná dávka nemění a pokračuje se se stejnou dávkou až do porážky.
Navyšování směsi v krmné dávce probíhá skokově. Zvířata mají vždy několik dní na návyk na krmnou dávku a pak se jim přidá další jadrné krmivo. Tak jak to ukazuje tabulka č. 1.
V konečné fázi výkrmu je hlavním cílem dosáhnout co nejvyššího mramorování masa a maximálních přírůstků. Přírůstky se v této fázi výkrmu pohybují v rozmezí 1,5–2 kg za den. Jatečné tělo zvířat by mělo obsahovat zhruba 28 % tělesného tuku. To vše samozřejmě při udržení dobrého zdravotního stavu zvířat a při co nejlepší konverzi krmiv.
Jak již bylo napsáno, podíl objemných krmiv je velmi nízký. Pokud je předkládáno seno, je to v množství 0,7–1,1 kg na kus a den u travní senáže pak 2,7–3,6 kg na kus a den. Kukuřičná siláž je ve výkrmu býků ve feedlotech používána naprosto minimálně.
V tabulce č. 2 je uvedeno několik příkladů krmných dávek používaných v Nebrasce.
Důležitým faktorem při krmení dávek s takto vysokým podílem jádra je práce krmičů a hodnocení TMR – zbytků v krmných žlabech. K jejich vyhodnocování dochází zhruba 2× denně a jsou stanovena skóre naplnění žlabu, podle nichž se pak upravuje množství předkládané krmné dávky.
Cílem je, aby zvířata přijímala krmivo stále ve stejném množství a složení a tím se minimalizují poruchy trávení (Tab. č. 3).
Nedílnou součástí krmných dávek pro výkrm masného skotu s vysokým podílem jádra je monenzinát sodný. Ten upravuje prostředí v bachoru a pomáhá zvyšovat přírůstky hmotnosti. V Evropské unii je jeho používání zakázáno, a proto není možné takové dávky u nás aplikovat.
Výše popsaný způsob výkrmu skotu je pro naše evropské podmínky velmi extrémní, ale trh v USA si takový způsob žádá. I přesto, že nelze takto vykrmovat masný skot u nás, je velmi zajímavé se seznámit s jiným způsobem výživy, než na jaký jsme zvyklí.