Tranzitní období je jednou z nejnáročnějších fází života dojnic. Zejména porod a následný rozdoj přináší řadu chovatelských úskalí, jejichž úspěšné zvládnutí je předpokladem pro bezproblémový start laktace, zachování dobrého zdraví a dosažení dobrých výsledků v reprodukci.
Základem prevence všech zdravotních komplikací spojených s ranou fází laktace u dojnice je bezesporu maximálně dosažitelná úroveň welfare a komfortu ustájení. Dále následuje vyvážená výživa a bezproblémové krmení krav v přípravě na porod a následně po otelení. V řadě případů nelze na farmách bohužel vyhovět všem potřebám dojnic, a to z celé řady objektivních důvodů (například nevhodné dispoziční řešení a kapacita jednotlivých stájí, výkyvy v počtu otelení krav apod.). Pokud tedy nejsme schopni dojnicím poskytnout maximální komfort a bezchybnou výživu, musíme o to intenzivněji věnovat pozornost kontrole zdravotního stavu, a to z preventivních důvodů a následně s maximálním úsilím řešit veškerá již vyskytující se onemocnění.
Správně nastavený management rozdoje je klíčovým prvkem v efektivní produkci mléka na farmách dojeného skotu. V rámci chovu by měly proto být dodržovány následující body, kterými lze efektivně předcházet případným problémům. Nikdy nepřeplňujte sekce pro ustájení krav v rozdoji, optimální obsazenost této skupiny by se měla pohybovat okolo 80 %. V rámci organizace skupin je vhodné oddělit prvotelky od krav na vyšší laktaci. Platí také zásada z pohledu nastupování krav na dojírnu, že rozdoj by se měl vždy dojit výhradně jako první. Po příchodu krav z dojírny by mělo být na krmném stole založeno čerstvé krmení. Častou otázkou je, jak dlouho by měly krávy v rozdojové skupině setrvat. Domnívám se, že optimální délka setrvání dojnic v rozdoji je do stabilizace jejich zdravotního stavu a počátku ovariálních cyklů, tedy cca 20 až 30 dnů po otelení.
Pokud máte možnost investovat, je ideální nejprve zajistit kvalitní chovatelské zázemí pro rozdoj a následně se soustředit na další fáze laktace. Z hlediska ustájení vidím jako prioritní potřebu zajistit kravám adekvátní komfort při jejich ležení – odpočinku, adekvátní šířku krmného místa s dostatkem krmiva, adekvátní délku hrany napájecího žlabu s jeho adekvátním objemem, a v neposlední řadě minimalizovat případné dopady tepelného stresu na krávy, a to zejména zajištěním intenzivní ventilace nad boxovými loži (s možnou kombinací evaporačního ochlazování).
Ztráta tělesné kondice
Prioritním cílem každého chovatele by mělo být zabránit ztrátě kondice krav po otelení. Platí pravidlo, že čím nižší úbytek hmotnosti u krav po otelení nastal, tím je nižší pravděpodobnost výskytu řady poruch a onemocnění (metabolická onemocnění, poruchy plodnosti, pokles dojivosti krav apod.). Ztráta tělesné hmotnosti krav velmi úzce koreluje s mírou jejich zabřezávání po první inseminaci. Dle zjištění prof. P. M. Frickeyho, při snížení tělesné kondice krav (BCS) u nich dochází k poklesu úspěšnosti zabřezávání po první inseminaci na úroveň 25 %, zatímco u krav, u kterých nedošlo ke změně kondice, byla úspěšnost zabřezávání po první inseminaci na úrovni 38 %. Z pohledu managementu stáda je výhodnější řídit tělesnou kondici krav před otelením tak, aby se telily s nižším kondičním skóre. Změny kondice u krav velmi úzce souvisí i se samotnou kvalitou ovariálních folikulů a následnou embryogenezí. Vysoké NEFA v krvi krav po otelení snižují šanci na zabřeznutí až o 16 %.
Snížení BCS po otelení je velice často doprovázeno výskytem ketóz, které jsou charakteristické poklesem hladiny glukózy v krvi. Glukózu pro své fungování potřebují i bílé krvinky, poklesem glukózy se tedy snižuje aktivita bílých krvinek a dochází k snížení imunitní odpovědi organismu. Nedostatek energie se snaží organismus řešit odbouráváním bílkovin, potažmo aminokyselin, což vede k poklesu obsahu bílkovin v mléce. Aminokyseliny potřebuje organismus i k syntéze hormonů a enzymů, tvorbě protilátek a bílých krvinek. V případě ketózy může tedy deficit těchto základních stavebních kamenů vyústit ve zhoršenou imunitu organismu, humorální řízení organismu, či reprodukci. Ketóza ve vyšší míře postihuje dojnice na vyšší laktaci s BCS ≥3,5 b, s komplikovaným porodem, nebo po porodu dvojčat. Těmto kravám je proto potřeba věnovat maximální pozornost. Pro prevenci ketóz se osvědčily doplňky výživy s obsahem metioninu, případně cholinu, nebo bolusy Kexxtone. Velice účinnou podpůrnou terapií ketóz jsou drenče s obsahem minimálně 250 g propylenglykolu.
Kontrola rozdoje
Kontrola krav v rozdoji by měla být dělána napříč chovy, a to bez ohledu na úroveň chovného komfortu ustájených krav a úroveň výživy. Zvláště v chovech, kde se nedaří dosáhnout optimálního komfortu a výživy, je o to více nutné věnovat pozornost komplexní a velmi podrobné kontrole dojnic na začátku laktace. Pro kontrolu zdravotního stavu využíváme všechna dostupná data, která nám poskytují faremní technologie pro monitoring dojivosti, pohybové aktivity, délky doby ležení, příjmu krmiva a přežvykování. Tato data nám pomáhají třídit faremní software a jejich adekvátní interpretace, patří k důležitým součástem monitoringu zdravotního stavu krav v rozdoji. Naprostou nutností je vedení precizní evidence všech onemocnění, zdravotních poruch a léčby krav ve stádě. Takto vedená evidence nám dává jedinečnou možnost správně interpretovat a vyhodnotit získaná data, na základě kterých můžeme sledovat i dlouhodobé trendy vývoje mnohých onemocnění, a nikoli podléhat ne zcela objektivním domněnkám či subjektivním pocitům.
Základem jsou data
Před vlastní fyzickou kontrolou krav v rozdoji je nutné si připravit podklady s daty, která usnadňují práci ve stáji. V první řadě potřebujeme u každé krávy vědět aktuální ranní nádoj a průměrný nádoj za poslední tři ranní dojení, nebo průměr za více dojení, dále laktační den, pořadí laktace, výsledky předešlých vyšetření a aplikované terapie. Použití headlocků v sekci krav v rozdoji na jedné straně velmi usnadňuje a zrychluje práci zootechnika, na druhou stranu mají headlocky své limity, ke kterým patří maximální délka doby fixace krav na úrovni jedné hodiny od jejich příchodu z dojírny. Pokud je stáj navržena jako třířadá (nebo šestiřadá), je problém s místem u krmného žlabu (krmení v poměru 1,5 : 1), kdy třetina krav nebude fixována (na rozdíl od krav ustájených ve stájích s dvou- a čtyřřadovým uspořádáním stájí a krmení v poměru 1 : 1).
Fyzickou kontrolu krav v rozdoji je vhodné cílit do doby ranního dojení. V této době máme možnost zkontrolovat průběh vlastního dojení, včetně chování dojičů, máme možnost posoudit průběh spouštění mléka u krav, vyhodnotit jejich dojivost, ale i míru vydojení vemen a v neposlední řadě máme možnost posoudit i celkový zdravotní stav krav, včetně časného detekování, např. poranění, onemocnění paznehtů apod. Jednou z častých chyb, se kterou se v chovatelské praxi nejčastěji setkávám, je předojování krav při jejich dojení do konví, nejčastěji v průběhu prvních 5 až 10 dní po jejich otelení.
Praktické příklady managementu rozdoje
Při aplikaci rutinních postupů kontroly krav v rozdoji do chovatelské praxe vycházíme v naší společnosti z léta prověřených standardních protokolů amerických chovatelů a veterinářů. Bohužel, v současné době stále ještě v mnoha tuzemských chovech velmi často převládají velice intenzivní až agresivní postupy kontroly krav v rozdoji. Ty v řadě chovů představují každodenní kontrolu krav. Tato, velmi intenzivní strategie byla v USA velice rozšířena před více než deseti roky, avšak v průběhu posledních několika let je od ní v mnoha chovech upouštěno. Ruku v ruce s růstem velikosti farem dojeného skotu, přestal tento přístup odpovídat požadavkům na produktivitu práce. U velkých (velmi početných) skupin krav v rozdoji znamenala jejich dennodenní kontrola velmi významné zhoršení úrovně welfare a chovného komfortu, zejména z důvodu velmi dlouhého a intenzivního rušení klidu krav v sekcích a jejich velmi dlouhé fixaci v headlocích. Velice intenzivní kontroly krav v rozdoji proto mají jak své výhody, tak i své nevýhody.
Tradiční směr kontroly rozdoje
Tato strategie bývá velice často v našich podmínkách považována za standard dobrých farem. Vyznačuje se intenzivní denní kontrolou všech krav na rozdoji. Při ranním dojení rozdoje je vždy po celou dobu dojení přítomen zootechnik. Každý den se všem kravám kontroluje tělesná teplota (v rektu). Jednou týdně veterinární lékař vyšetří všechny krávy v rozdoji, a to rektální palpací, kdy se kontroluje jak obsah a rozsah involuce dělohy, tak i zároveň naplněnost bachoru. Rutinou je také stanovování ketolátky u krav, a to mezi jejich 5. až 14. dnem po otelení. U krav se rutinně hodnotí tělesná kondice (BCS) – indikátor výživného a zdravotního stavu. V některých chovech jsou krávy při odchodu z dojírny váženy, což je velmi dobrý nástroj k monitoringu úbytku hmotnosti. V průběhu kontroly krav v rozdoji někteří chovatelé také uskutečňují první kolo selekce krav (končetiny, vemeno, dojivost, celkový zdravotní stav aj.). Problémové dojnice, tj. krávy s ketózou, metritidou, zadrženým lůžkem, nenaplněným bachorem apod., se opakovaně drenčují. Jednoznačnou výhodou rutinní kontroly krav v rozdoji je časná a rychlá detekce případných onemocnění a zdravotních poruch, které mohou být ihned chovatelem nebo veterinářem řešeny.
Nový trend specifické kontroly rozdoje
Cílem nové strategie kontroly rozdoje je zaměřit se na problematické dojnice. Problematické dojnice se vybírají na základě mnoha dat a skórování specifických markerů zdravotního stavu. Mezi základní data patří průměrné nádoje ze tří posledních ranních dojení a aktuální nádoj. Dále to jsou informace o průběhu porodu, porodu dvojčat, prodělaných či aktuálně probíhajících onemocněních. Vlastní kontrola probíhá tak, že technik z krmné chodby čte k jednotlivým dojnicím informace, kontroluje se ucho, oko, mulec, a ty se skórují v rozmezí 0 až 3 body. Účelem je odhalit nemocné a zejména dehydratované krávy. Dále technik zapisuje výsledky vyšetření a případné zákroky. Druhý technik, který jde v krmišti, hodnotí čistotu ocasu – detekce případného průjmu, sleduje u krav abnormální výtoky z pochvy, a dále hodnotí výkaly (tvar, konzistenci, barvu, strukturu apod.) a naplněnost bachoru. Výše uvedené parametry se druhým technikem obodují. Velice specifická pro tento přístup je kontrola očistků vaginální palpací – skóre 0 až 3 body, kdy podle výsledné diagnózy se volí i následná terapie. Při metritidě je až 85 % krav dehydratovaných, proto je pro úspěšnou terapii nezbytný drenč, který aplikujeme optimálně tři dny po sobě. V těchto případech je důležité, aby byly krávy drenčovány cca 40 až 50 l roztoku.
Ketolátky se stanovují jen u krav s indikací, tedy u krav s jedním či více ukazateli, u kterých došlo k negativní změně skóre (poklesy užitkovosti, dehydratace, metritidy, mastitidy, obtížný porod, dvojčata, vysoká tělesná kondice, vysoké pořadí laktace atd.). Ketózu je vhodné řešit třemi za sebou jdoucími drenči s obsahem propylenglykolu. Cílem je zvýšení denního nádoje mléka a snížení hladiny ketolátek v krvi na jejich poloviční hodnotu. Velice častým postupem ve stádech dojeného skotu je psaní zásadních informací přímo na záď a bedra dojnice, a to značkovací voskovou křídou (mezi tyto informace patří datum otelení, zadržené lůžko, těžký porod, dvojčata, metritida, drenčování, aplikace antibiotik atd). Značkování nám usnadňuje práci při vyhledávání nových, potenciálně nemocných krav. Všechny krávy se kontrolují mezi 5. a 11. dnem po otelení. Teplota se měří jen u krav s podezřením nebo zvýšeným rizikem onemocnění. U dojnic s metritidou, ketózou, onemocněním paznehtu a dehydratací se vždy kontrolují i následující onemocnění: mastitidy, pneumonie, bachorové rotace a dislokace slezu.
Výhodou této strategie kontroly rozdoje je rychlost, s jakou se dá se zvířaty pracovat, jedná se tedy o velice efektivní techniku. Podmínkou praktického zvládnutí této strategie kontroly krav v rozdoji na chovu je dokonalé proškolení zootechniků, precizní zvládnutí skórování daných markerů, využití všech dostupných informací o jednotlivých zvířatech a v neposlední řadě i bezchybná evidence diagnóz a úkonů u jednotlivých dojnic.
Závěr
Výběr jedné ze dvou výše uvedených strategií kontroly krav po otelení (v rozdoji) by se měl v každém chovu řídit jeho možnostmi, tj. měl by odpovídat dostupnému zázemí na farmě, schopnostem zootechniků a ošetřovatelů. Precizně zvládnutý protokol péče o dojnice po otelení je nezbytným předpokladem ekonomicky rentabilní produkce mléka. S nastavením efektivního programu péče o dojnice po otelení Vám rádi pomohou naši specialisté.
