Kukuřice

Kukuřičná siláž představuje energetické a také vysoce hodnotné krmivo, proto je potřeba pěstování kukuřice a následnému silážování věnovat patřičnou pozornost a zohlednit všechny faktory ovlivňující výslednou kvalitu.

Příprava půdy

Rychlý růst rostlin vyžaduje adekvátní zásobení hnojivem a stopovými prvky. Nezbytné pro růst je odpovídající množství dusíku. Nízký obsah dusíku vede ke zpomalení růstu listů, listy jsou menší, probíhá méně intenzivní fotosyntéza a ukládání škrobu nedosahuje žádoucí intenzity. Naopak aplikace příliš mnoho dusíku způsobuje nadměrný rozvoj listové plochy a nižší podíl zrna k zeleným částem rostlin ve výsledné siláži. Je zde také riziko poléhání rostlin v období růstu a produkce nebezpečného plynu (NO₂) během silážování. Kukuřice má vysokou potřebu fosforu pro rozvoj kořenů, a také draslíku, hořčíku a síry. Rychlost klíčení je ovlivněna správnou přípravou seťového lože. Kukuřice je velmi citlivá na zhutnění půdy, které může enormně ovlivnit rozvoj kořenů. Ideální rozmezí pH půdy je 5,8–7,0.

Setí a růst

Osivo by mělo být ukládáno nejčastěji do hloubky 5–8 cm. Čím sušší je půda, tím hlubší by mělo být setí. Setí by mělo být zahájeno, jakmile půda dosáhne teploty 8–10°C. Růst kukuřice je zpočátku velmi pomalý, pak následuje prudké zvýšení produkce biomasy.

Sklizeň

Správný moment pro sklizeň kukuřice můžeme posuzovat podle fáze zralosti zrna, tzv. mléčné linie. Tradičně se kukuřice sklízí v době, kdy je mléčná linie mezi polovinou a 2/3 zrna. Pro určení nejvhodnější doby sklizně je potřeba zohlednit i stav porostu a sledovat celkovou sušinu rostlin. Optimální sušina pro sklizeň je 34 %. Pokud je porost sklizen příliš brzy, dojde ke ztrátě velké části krmné hodnoty (nedostatečně uložený škrob v zrnech). Naopak pozdní sklizeň při vysoké sušině přináší problém s vytěsněním vzduchu, což umožňuje rozvoj kvasinek a plísní.

Lignin a nežádoucí přirozené mikroorganismy jsou koncentrovány na bázi stonku kukuřice. V závislosti na kontaminaci spodních částí rostlin a celkovém stavu porostu se doporučuje výška sečení mezi 20–45 cm od země. Délku řezanky přizpůsobujeme dle sušiny celé rostliny. Při optimální sušině volíme délku řezanky 9–12 mm, u systému shredlage 26–31 mm. Důležité je také sledovat stupeň narušení zrna v řezance (v jednom litru řezanky by nemělo být více než jedno nenarušené zrno).

Silážování

Silážní prostor by měl být plněný v tenkých vrstvách (přibližně 20 cm), rovnoměrně v celé šíři silážního žlabu a s dostatečným dusáním. Přirozeně se vyskytující mikroflóra (epifyty) přítomná na rostlinách v době sklizně, je kombinací enterobakterií, kvasinek, plísní a bakterií mléčného kvašení. Pouze bakterie mléčného kvašení efektivně snižují pH a způsobují následnou inhibici nežádoucích mikroorganismů. Podle obsahu sušiny v silážované píci, rychlosti vybírání siláže a celkového průběhu silážování je potřeba se rozhodnout, zda siláž ošetříme přípravkem homofermentativním (MAGNIVA Silver+ obsahující také enzym alfa-amylázu, který urychluje nástup plné stravitelnosti kukuřičné siláže) či heterofermentativním (MAGNIVA Platinum 1 a 2 přinášející bezkonkurenční stabilitu a flexibilitu pro zkrmování). Při rozhodování mějte na paměti, že kukuřičná siláž je velmi náchylná k aerobní nestabilitě, především při nešetrném vybírání, nebo pokud je delší doba odkrmení celého čela žlabu. Toto kritérium zohledněte při rozhodování, jaký typ konzervantu použijete (využijte konfigurátor na v sekci silážování).

Vybírání

S ohledem na nutriční a energetickou hodnotu kukuřičné siláže věnujte zvýšenou pozornost šetrnému způsobu vybírání (ideálně frézou pro zachování celistvosti čela) a odklízení spadané, provzdušněné hmoty. Krycí plachtu odstraňujte jen na takové množství siláže, které je zkrmeno do dvou dnů.