Dne 30. září loňského roku proběhl webinář organizovaný společností MIKROP ČEBÍN a. s. ve spolupráci s firmou Lallemand. Hlavní díl přednášek ve dvou blocích přednesl vynikající kanadský specialista William Woodley. Během semináře přednesl řadu zajímavých informací a myšlenek, které stojí za připomenutí a zamyšlení. První část přednášky jsme vám přinesli v článku uveřejněném v předchozím vydání našeho časopisu, v tomto článku bude shrnuta druhá část webináře tohoto specialisty.
Program pro rozdoj krav
Tranzitní období krav je spojeno s řadou rizik a jen s velice dobře propracovaným faremním programem výživy a managementu lze toto období překonat bez větších problémů. Před porodem krávy ohrožuje významný pokles příjmu sušiny krmiva. V jeho důsledku může dojít k zvýšení NEMK (neesterifikované mastné kyseliny) a BHBA (ß-hydroxybutyrát) v krvi. Zároveň dochází k poklesu obsahu glukózy a bílkovin v krvi, což s dalšími doprovodnými faktory zapříčiňuje zhoršení celkové imunity krav. Špatně nastavený program výživy pro krávy v tranzitním období může tedy mít řadu negativních dopadů, jako je: zvýšený výskyt metabolických poruch, ztráty mléka, zhoršená reprodukce, neplánovaná vyřazení zvířat apod. Krávy jsou po otelení ohroženy nejčastěji třemi nejvýznamnějšími metabolickými poruchami. Jedná se o subklinickou bachorovou acidózu (SARA), subklinickou ketózu a subklinickou hypokalcemii.
Subklinická bachorová acidóza
SARA souvisí s náhlou změnou krmné dávky (přechod z KD pro krávy v období stání na sucho na produkční směsnou krmnou dávku). Krmná dávka pro krávy v období stání na sucho je charakteristická vysokým podílem NDF vlákniny a nízkým obsahem škrobu. Poměry těchto živin mají vliv na druhovou skladbu bachorových mikroorganismů. Zejména jsou významné rozdíly v zastoupení celkového podílu celulolytických a amylolytických bakterií. Před otelením tvoří osídlení bachoru celulolytickými bakteriemi 58 %, zatímco po otelení 41 %. Obdobně se vyvíjí i zastoupení amylolytických bakterií, které před otelením tvoří pouhých 26 %, zatímco po otelení jejich podíl vzrůstá až na 43 %. Produkční (rozdojová) krmná dávka je často spojena s vysokým zastoupením škrobu. Připomeňme, že škrob je ve zvýšené míře fermentován na těkavé mastné kyseliny, ty snižují pH bachoru a inhibují mikroorganismy fermentující vlákninu. Pokud dojde k poklesu pH na 5,8, jedná se již o SARA. Snížené bachorové pH má negativní vliv na celkovou druhovou skladbu bachorových mikroorganismů, v neposlední řadě způsobuje destrukci epiteliálních buněk bachoru, a tím snižuje absorpční schopnost samotných bachorových papil. SARA tedy může vést k nižší využitelnosti živin z krmné dávky a k poklesu příjmu energie.
V některých případech může dojít i k acidóze tlustého střeva, zejména při vyšším průchodu nestráveného škrobu z bachoru. Tento stav je doprovázen „syndromem děravého střeva“, při kterém je narušena střevní bariéra, v jehož důsledku může docházet k průniku bakterií z tlustého střeva do krevního řečiště.
Subklinická ketóza
Velice často souvisí s energetickou nerovnováhou u krav po otelení. Její primární příčinou bývá přebytek energie v období stání na sucho. Subklinická ketóza je stav, při kterém dochází ke zvýšení obsahu ketolátek v krvi, moči nebo mléce, a to nad limitní hodnotu spojenou s nežádoucími důsledky. Hranice ketózy je stanovena koncentrací BHBA v krvi 1,2 mmol/l a více. Dopady subklinické ketózy jsou pro chovy dojeného skotu ekonomicky významné. Při výskytu ketózy dochází k průměrnému poklesu nádoje o 1,86 kg mléka na první kontrole užitkovosti. Také dochází až k trojnásobnému nárůstu rizika vyřazení krávy ze stáda, dále narůstá i pravděpodobnost výskytu metritidy a dislokace slezu.
Strategie boje proti subklinické ketóze spočívá v zabránění neadekvátního přírůstku hmotnosti krav v období stání na sucho a omezení ztrát hmotnosti v období rozdoje. Krmná dávka pro krávy v období stání na sucho by měla splňovat požadavek na kontrolovaný příjem energie na úrovni 68 až 72 MJ/den, a zároveň zajistit vysoký příjem sušiny. Toho lze dosáhnout pouze zkrmováním směsné krmné dávky (TMR), která se nedá snadno přebírat/separovat a má odpovídající délku řezané slámy. Po otelení je dobré podporovat vysoký příjem sušiny a maximálně usnadnit přechod ze suchostojné krmné dávky na krmnou dávku pro krávy v rozdoji, případně na krmnou dávku navrženou obecně pro dojnice. Tento přechod lze usnadnit snížením obsahu škrobu v krmné dávce a jeho náhradou jednoduchými cukry a dobře stravitelnou vlákninou.
Subklinická hypokalcemie
Souvisí s minerální dysbalancí v období stání na sucho a se strategií podávání vápníku v okolo porodním období. Až 50 % krav na 3. a další laktaci trpí subklinickou hypokalcemií. Její rozvoj souvisí s dvoudenním oknem po otelení, kdy se snižuje uvolňování vápníku z kostí a zároveň se snižuje absorpce vápníku z krmné dávky. Existují tři základní strategie pro snížení výskytu subklinické hypokalcemie ve stádech dojeného skotu:
1. krmné dávky s vysokým obsahem vápníku – jsou podmíněny snížením DCAD, jedná se o navození metabolické acidózy vlivem zkrmování aniontových solí.
2. krmné dávky s nízkým vápníkem – jejich podmínkou jsou velice nízké hladiny draslíku v dietách (pod 1,1 % v sušině KD), přičemž celkový příjem vápníku u krav by měl být pod 80 g denně.
3. vyvazování vápníku zeolitem a navození obdobných podmínek, jako u diety s nízkým vápníkem.
Systémová zánětlivá odpověď
Všechny tři metabolické poruchy mají za následek aktivování imunního systému a spuštění nespecifické systémové zánětlivé odpovědi (SIC). Mezi symptomy SIC patří horečka, nižší příjem sušiny krmiva a ztráta mléka. Uveďme také, že zánětlivá reakce „spotřebovává“ veliké množství glukózy.
Ztráty mléka při metabolických poruchách
Metabolické poruchy narušují rozvoj epiteliálních buněk mléčné žlázy (mamární epiteliální buňky), nižší počet epiteliálních buněk vede k poklesu nádoje na vrcholu laktace a významně zhoršuje perzistenci laktace. Dalším negativním faktorem při SIC je přesměrování toku glukózy do imunitního systému, kdy pak tato část glukózy chybí při vlastní syntéze a produkci mléka. Krávy spotřebovávají okolo 72 g glukózy pro syntézu 1 kg mléka, pro představu to znamená, že na produkci 50 kg mléka potřebuje dojnice již 3,6 kg glukózy. Glukóza je přednostně využívána pro podporu imunitního systému. Odhaduje se, že při intenzivní imunitní reakci se spotřebuje až 2 kg glukózy za 24 hodin, to představuje ztrátu 28 kg mléka. SIC také způsobuje narušení rozvoje buněk mamárního epitelu a tím vznikají další ztráty v produkci mléka i v průběhu celé laktace.
Vliv na reprodukci
Dobrá reprodukce je základem výborné užitkovosti. Platí vztah mezi průměrným laktačním dnem (DIM) a množstvím mléka na dojenou krávu, Víme, že za každých deset dní nad 160 DIM dochází ke ztrátě až 1 kg mléka. DIM úzce koreluje se zabřezáváním či nezabřezáváním krav. Aby bylo možné dosáhnout dobrého DIM, je zapotřebí otelit 10 až 11 krav/VBJ na každých sto krav ve stádě za jeden měsíc.
Období přípravy na porod a období rozdoje dle řady studií úzce souvisí také s následnou reprodukcí krav. Negativní vliv na reprodukci mají subklinická hypokalcemie, mastitida i ketóza. Bylo prokázáno, že subklinická hypokalcemie zhoršuje zabřezávání po první inseminaci a také významně ovlivňuje hodnotu pregnancy rate. Krávy, u nichž se vyskytla subklinická hypokalcemie mezi prvním až druhým týdnem po otelení, mají nižší pravděpodobnost zabřeznutí po první inseminaci v rozmezí 20 až 50 %!
Míra úspěšnosti reprodukce úzce koreluje také s hloubkou negativní energetické bilance (NEB). O míře NEB u krav rozhoduje příjem sušiny v tranzitním období. Příjem sušiny v počáteční fázi laktace do značné míry ovlivňuje výskyt metabolických poruch (ketóza, hypokalcemie, SARA), ale i přesuny krav mezi skupinami, tvorba nových skupin a celkový komfort chovaných krav. Víme také, že příjem sušiny je snížený u krav s metritidami a dalšími onemocněními. Bylo také zjištěno, že existuje vztah mezi příjmem sušiny a NEB, kdy rozhodující ve vztahu k výrazné NEB u krav je nízký příjem sušiny krmiva než vlastní produkce mléka krávou. Příjem sušiny také úzce souvisí s načasováním první ovulace.
Klíčové strategie
Klíčem k úspěchu je udržení adekvátního příjmu sušiny u krav v období stání na sucho, a to za současného kontrolovaného příjmu energie. Cílem je udržet příjem sušiny nad 14 kg/krávu/krmný den. Hladký přechod z období stání na sucho do laktace je podmíněn podporou maximálního příjmu sušiny před a po otelení a minimalizováním výskytu hlavních metabolických poruch. Bylo prokázáno, že příjem sušiny jeden den před otelením má vysokou korelaci s příjmem sušiny 21 dní po otelení.
Většina zdravotních problémů v tranzitním období také souvisí s hlubokou NEB a mobilizací tělesného tuku v tranzitním období. Kontrolovaný příjem energie, který splňuje, ale nepřekračuje potřebu energie v období stání na sucho, významně snižuje riziko těžké NEB po otelení. I mírné překrmování energie v období stání na sucho může vést až k 75% zvýšení viscerální tukové tkáně. Tato tuková tkáň se po otelení velice rychle odbourává a zatěžuje jaterní tkáň NEMK (neesterifikované mastné kyseliny).
Negativní dopady nadměrného přijmu energie v období stání na sucho
Vysoký příjem energie v období stání na sucho vede u krav k nižšímu příjmu sušiny krmiva v období po otelení (období rozdoje), čímž i negativně ovlivňuje produkci mléka, které kráva dosáhne na vrcholu laktace. Mezi další negativní dopady nadměrného příjmu energie krav v období stání na sucho patří vyšší koncentrace NEMK v krvi a triacylglyceridů v jaterní tkáni. Dále je u krav vlivem nadměrného příjmu energie v období stání na sucho pozorována i snížená funkce imunitního systému a zvýšené ukládání tuku do tělních deposit. Tyto negativní faktory vedou ke zvýšení ketolátek v krvi.
