Pojďme se však nyní podívat na základní požadavky na to, aby takový proces mohl proběhnout a aby na jeho konci byla chutná siláž s maximální produkční účinností.
Požadavek první:
řízená fermentace
Představme si fermentační proces jako souboj dvou světů. Na jedné straně jsou všechny skupiny mikroorganismů přítomných v prostředí (epifytní mikroflóra) a na straně druhé bakterie mléčného kvašení, které prostřednictvím silážního přípravku (inokulantu) do silážované píce přidáváme. Důvod je nasnadě, protože chceme celý proces řídit a omezit na minimum ztráty, které by způsobila epifytní mikroflóra. Nejčastěji se v tomto ohledu bavíme o enterobakteriích, klostridiích, kvasinkách a plísních. Není snadné, a v praxi téměř nemožné, před sklizní stanovovat přesné zastoupení těchto mikroorganismů v prostředí. Při určování, jaký konkrétní inokulant použijeme, se proto rozhodujeme především podle podmínek sklizně a samozřejmě dle silážovaného materiálu.
Jak takový proces, při kterém byl správně zvolen silážní přípravek, probíhá a jak prostřednictvím rychlého poklesu pH v silážované hmotě omezuje a později inhibuje negativní mikroorganismy, je patrné na obrázku č. 1. Na počátku je pH řezanky obvykle v někde v rozmezí hodnot 6–7. Cílem je, aby se v co nejkratším čase dostalo na hodnoty okolo pH 4. Rychlost tohoto procesu je klíčová, protože právě ona rozhoduje, kolik živin zůstane zachováno pro využití zvířaty a kolik se jich „ztratí“ neefektivními procesy za přítomnosti zmiňovaných divokých mikroorganismů (obrázek č. 2). V této souvislosti je potřeba zmínit potřebu maximálně účinně omezit kontaminaci silážované hmoty. Dobrá silážní praxe proto klade důraz kromě správného načasování také na čistotu sklizně, kterou významně ovlivňuje stav porostu před sklizní, na výšku strniště a v neposlední řadě i management pracovních operací v silážním žlabu. Vyčištění žlabu před samotným silážováním, následné omezení kontaminace silážované hmoty hlínou při navážení patří mezi základní předpoklady úspěšné fermentace. Tento krok významně ovlivňuje i výběr vědecky ověřeného silážního aditiva. V průběhu celé silážní sezóny se mění plodiny, podmínky sklizně i nároky na fermentační proces a tomu je potřeba přizpůsobit i výběr vhodného inokulantu. Doby univerzálních řešení jsou již minulostí a kdo chce cílit na záruku nejvyšší kvality, nemůže vsadit na „jednouchá“ řešení. Moderní silážní aditiva nabízejí možnost zaměřit se na tato specifika a podle toho přizpůsobit i výběr inokulantu.
Při výrobě siláže, která má splňovat kritérium maximálního uchování živin při vysoké stravitelnosti, je nejvýhodnější použití inokulantu, který obsahuje výhradně homofermentativní bakterie mléčného kvašení. Jediným koncovým produktem homofermentativního kvašení je kyselina mléčná, která, ačkoliv je vynikající pro rychlé snižování pH, nemá žádný vliv na stabilitu siláže při vybírání. Pokud není vybírání dostatečně kvalitní a rychlé, může docházet k nežádoucímu rozvoji sekundárních fermentací, především aktivaci kvasinek a plísní.
Pokud je potřeba cíleně navýšit stabilitu siláže, je výhodné použití skupiny produktů, které využívají heterofermentativní bakterie nebo kombinaci homofermentativních a heterofermentativních bakterií. Heterofermentativní bakterie vytvářejí více konečných produktů, včetně kyseliny octové, která inhibuje kvasinky a plísně. Nejznámější a dlouhodobě ověřenou bakterií z této skupiny je Lactobacillus buchneri. Určitou nevýhodou při použití této bakterie je drobné zvýšení ztrát sušiny v průběhu samotné fermentace v porovnání s homofermentativními bakteriemi. Tento nedostatek a významné zrychlení primární fermentace včetně dosažení finální stability siláže řeší nově patentované řešení v podobě použití unikátní kombinace bakteriálních kmenů Lactobacillus hilgardii CNCM I-4785 a Lactobacillus buchneri NCIMB 40788. Tvorba aerobně stabilního krmiva s nízkým zastoupením kvasinek a plísní vede k omezení rizika narušení bachorového prostředí. Zachování chutnosti vyrobené siláže zajišťuje atraktivitu pro zvířata a bezproblémový příjem potřebného množství sušiny pro jejich produkci. Stabilní pH siláže, která byla vystavena působení vzduchu po otevření silážního žlabu, je základním předpokladem pro udržení kvality siláže v krmné dávce a potvrzuje důležitost kvalitní fermentace.
Požadavek druhý:
zdroj energie pro bakterie
Jak je zmíněno výše, bakterie mléčného kvašení produkují především kyselinu mléčnou, případně kyselinu octovou. Aby byla produkce kyselin v dostatečné míře zaručena, je potřebné poskytnout bakteriím dostatečné množství energie. Zdrojem energie jsou jednoduché sacharidy. Na základě obsahu sacharidů rozlišujeme plodiny určené k silážování na snadno, středně nebo obtížně silážovatelné. Hlavním kritériem pro toto rozčlenění je právě obsah jednoduchých, zkvasitelných cukrů. V tomto ohledu si je potřeba uvědomit fakt, že na jejich množství má zásadní vliv i rychlost sklizně. S prodlužováním času potřebného pro zavadání a následný sběr píce z pokosu významně klesá obsah jednoduchých cukrů a z původně snadno silážovatelného materiálu se stává obtížnější. Tento fakt je zohledňován při kompozici silážních přípravků, a proto v jejich složení stále častěji najdete i enzymy, které zajišťují uvolnění jednodušších cukrů ze složitějších komplexů a zpřístupnění okamžitého zdroje energie pro bakterie mléčného kvašení. A i zde opět platí: rychlejší fermentace ochrání více živin a energie pro zvířata, která budou výslednou siláží krmena, a zároveň rychlý proces okyselení inhibuje většinu neprospěšné mikroflóry. Neměli bychom zapomínat ani na druhý bonus, který použití enzymů přináší, a to je navýšení stravitelnosti siláže. Mezi nejznámější a nejpoužívanější enzymy patří beta-glukanáza, xylanáza a alfa-amyláza.
Požadavek třetí:
sušina píce při sklizni
Fermentační proces je možný v širokém pásmu sušin. Pokud však diskutujeme rozsah sušin, který bude předpokladem pro efektivní fermentaci bez zbytečných ztrát, je potřeba toto pásmo výrazně zúžit. K zajištění optimálního průběhu bychom měli cílit na pásmo cca 30–45 %, ideálně 33–35 %. Je třeba však zohlednit provozní podmínky a používaná technologie.
Silážování při nízkých sušinách <30 % vede k produkci silážních šťáv, které jsou uvolňovány v průběhu dusání píce. V takto vlhkém prostředí dramaticky narůstá pravděpodobnost vzniku kyseliny máselné, jakožto výsledného produktu aktivity klostridií. Z tohoto důvodu se jako účinné preventivní opatření proti rozvoji klostridií v siláži doporučuje zvýšit sušinu sklízené hmoty a v případě hraničních hodnot prodloužit řezanku a přizpůsobit intenzitu dusání tak, abychom maximálně omezili uvolňování silážních šťáv.
Naopak silážování při vysokých sušinách, kdy se výrazně zhoršuje účinnost dusání a tím odstranění vzduchu ze silážované hmoty, přináší nebezpečí rozvoje aerobních mikroorganismů. Zde se dostáváme k dalšímu požadavku, který významně ovlivňuje kvalitu výsledné siláže.
Požadavek čtvrtý:
anaerobní prostředí
Bakterie mléčného kvašení, které se používají pro silážování, patří do skupiny anaerobních mikroorganismů. To znamená, že jejich efektivní rozvoj je do značné míry limitován zbytkovým obsahem kyslíku v silážovaném materiálu. Homofermentativní bakterie a některé heterofermentativní bakterie (Lactobacillus hilgardii) mají schopnost spotřebovat zbytkový obsah kyslíku v silážovaném materiálu, ale teprve při změně na anaerobní prostředí dochází k rychlé tvorbě kyselin a začíná klesat pH. Čím rychleji a účinněji tedy vytěsníme kyslík, tím rychleji nastartujeme řízenou fermentaci, která povede ke všem benefitům s tím spojeným (obrázek č. 1).
Do kategorie aerobních a škodlivých mikroorganismů patří především enterobakterie, kvasinky a plísně. Enterobakterie využívají stejný zdroj energie jako bakterie mléčného kvašení, sacharidy. Jejich fermentace je však významně energeticky náročnější, tvoří značné ztráty sušiny. Mezi základní produkty, které enterobakterie produkují, patří kyselina octová, CO2 a také alkohol. Kvasinky jsou hlavním původcem aerobní nestability v silážích, produkují především etanol a CO2 a jejich aktivita je doprovázena výrazným sekundárním zahříváním siláží spojeným s obrovskými ztrátami na sušině. I plísně potřebují pro svůj růst kyslík, a proto se u skladované siláže vyskytují především v horních vrstvách, které byly hůře udusány nebo byla siláž nekvalitně zakrytá. Kromě těchto plísní, které se mohou rozvíjet během výroby a následného skladování, je potřeba počítat i s plísněmi, které byly přítomny na rostlinách na poli. Sem patří především rody Fusarium, Cladosporidium, Alternaria a Claviceps. V případě, že je jejich výskyt pozorován během pěstování plodin určených k silážování, je na tento fakt potřeba pamatovat při výběru silážního přípravku a upřednostnit kombinaci homofermentativních a heterofermentativních bakterií s minimální dotací 100 000 CFU/g ošetřené píce z každé skupiny.
Důkladné zakrytí a utěsnění silážního žlabu je základní podmínkou pro možnost dlouhodobého skladování a zamezení degradace siláží. Používaný systém zakrývání musí zabránit prostupování kyslíku do silážované hmoty a také zajistit mechanickou ochranu proti povětrnostním podmínkám (déšť, sníh), a to po celou dobu jejího skladování (důkladné zatížení i případná ochrana např. proti poškození divokou zvěří nebo ptáky). Jestliže se do skladované siláže z jakéhokoliv důvodu dostává vzduch, pak aerobní organismy mají opětovně šanci začít růst. S nárůstem požadavku na zvýšenou ochranu skladované siláže a udržení jejího produkčního potenciálu jsou v posledních letech zaváděny plachty nové generace, kyslíkově bariérové. Tyto plachty, obsahující vrstvu EVOH, zásadně omezují množství prostupujícího vzduchu především do vrchních vrstev siláží. Souběžně je také posílena odolnost těchto materiálů proti UV záření.
Závěr
I když máme v současné době k dispozici nepoměrně výkonnější a vědecky ověřené silážní inokulanty, které reagují na měnící se podmínky při sklizni, je potřeba nezapomínat na jednoduchá pravidla. Technologická kázeň zůstává základním předpokladem pro úspěšné zvládnutí silážního procesu, na jehož konci bude na vaše zvířata čekat vysoce kvalitní siláž, která neztrácí produkční účinnost (při sklizni, v průběhu fermentace, skladování i krmení) a napomáhá zajistit ziskovou výrobu mléka.
