Společnost MIKROP ČEBÍN a. s. ve spolupráci s firmou Farmtec a. s. uspořádala seminář zaměřený na management robotického dojení, kterého se zúčastnilo mnoho desítek tuzemských chovatelů dojeného skotu. Přednášejícím byl znamenitý německý odborník Jan Hendrik, který má více než dvacetileté zkušenosti s poradenstvím zaměřeným na výživu dojnic a v posledních deseti letech provozuje vlastní stáj s robotickým dojením.
Management robotického dojení
Podle Hendrika samotná jednotka robotického dojení představuje pouze 50 % úspěchů, dalších 50 % úspěchu je předurčeno managementem. Cílem je zajistit co nejvyšší počet dobrovolných vstupů do robota, na nichž se podílí jak vlastní uspořádání stáje, tak smysluplná krmná dávka. Jan Hendrik zdůrazňuje, že dojicí robot není krmným systémem, předkládané granulované krmivo musí být proto chutné – pro krávu atraktivní, sestavené z těch nejkvalitnějších surovin, s vyváženým obsahem energie, avšak dávkované v přesně definovaném množství. Motivem pro vstup do robotické dojírny má být v prvé řadě tlak mléka ve vemeni krávy.
Velice důležitým faktorem u robotického dojení je čistota krav, přednášející vidí jako nejvhodnější systém ustájení stlaná boxová lože. Pokud dá chovatel přednost vysokým ložím s matracemi v boxových ložích, musí počítat s potřebou jejich přistýlání slámou, nebo pilinami.
Co brání dojení
Velice důležitá je vyvážená PMR (parciální krmná dávka), zejména překrmování energií, což snižuje ochotu krav navštěvovat dojicího robota, proto PMR musí být přesně definována v závislosti na skutečném příjmu sušiny krmiva a průměrné užitkovosti. Dále strach, kulhání a bolest jsou faktory, které výrazně snižují ochotu krav dobrovolně navštěvovat dojicí roboty. Tyto negativní faktory jsou významně silnější než veškerá pozitivní motivace.
Strach může být ovlivněn prostorem v robotech, případně konstrukcí stáje před vstupem do robotického dojení. Jan Hendrik nemá v oblibě čekárny před vstupem do dojicích robotů, a to z důvodu utiskování submisivních krav. Dominantní krávy tyto jedince předbíhají, a ty mohou v těchto čekárnách „uvíznout“ na řadu hodin. Velice důležitá je hustota osazení dojicích robotů a počet jednotek na jednu sekci. Výhodnější se jeví mít na jednu sekci alespoň dva dojicí roboty, výhodou dvou a více jednotek v jedné sekci je možnost dobrovolného výběru robota dojnicemi a v případě poruch a odstávek jednoho z robotů je pak zajištěna možnost kontinuálního dojení alespoň v jednom z nich.
Cílem ve stájích s robotickým systémem dojení je dosažení maximální denní produkce mléka od co nejmenšího počtu krav. Neúměrně vysoká hustota krav v sekci, tedy přestájení, vede obvykle k opačnému výsledku, kdy chovateli pouze stoupají náklady, ale produkce mléka stagnuje. Kulhání a s ním spojená bolestivost jsou jedny z nejčastějších příčin snížené ochoty krav k dobrovolnému dojení (i sebemenší defekty na paznehtech snižují ochotu krav nastoupit na dojení). Končetiny a management spojený s péčí o ně musí být proto stoprocentní. Vyšší míru kulhání ve stádě podle přednášejícího proto nelze nikdy vykompenzovat sebelepší krmnou dávkou.
Parciální krmná dávka
Absolutně nejdůležitějším parametrem PMR je její chutnost. Na chutnost má největší vliv zejména jakost/kvalita objemných krmiv. Do krmné dávky se nesmí dostat ani sebemenší množství zkaženého a zahřátého krmiva. I malé množství takto znehodnoceného krmiva dokáže inokulovat celou PMR, ta se následně začne zahřívat, čímž se u krav významně snižuje příjem sušiny krmiva. Zkažené krmivo obsahuje extrémní množství nežádoucích mikroorganismů a plísní, které dokážou inhibovat celulolytické bakterie v bachoru, tím narušit trávení objemných krmiv a využitelnost celé krmné dávky.
Neméně důležitým faktorem je i dostupnost PMR po celý den, podmínkou dobrého příjmu je nepřetržitá dostupnost krmiv na krmném žlabu, toho lze dosáhnout pouze pravidelným přihrnováním. Standardem je podle přednášejícího 23 přihrnutí denně, toho lze však dosáhnout pouze za využití přihrnovacího robota. Zdůrazněme, že bez pravidelného přihrnování nemůže PMR dobře fungovat. Obecně bychom neměli sledovat výraznou reakci krav na nově založenou krmnou dávku, pokud se najednou začne zvedat větší počet krav, může to signalizovat problémy s množstvím krmiva, přihrnováním, nebo snadnou separací krmiva.
Dále je nezbytné optimalizovat sušinu PMR, to zajistí lepší příjem a minimalizuje separaci. Přednášející obecně doporučuje snížit sušinu PMR na 36–38 %, v letních měsících až na sušinu 33–34 %. Přídavek vody však vede ke snížení aerobní stability krmiva a zvyšuje se nebezpečí zahřívání krmné dávky, z tohoto důvodu je nezbytné s vodou přidávat i odpovídající dávku organických kyselin, nebo jiných aditiv, a to včetně KD pro krávy v období stání na sucho. Jan Hendrik připomněl, že z vlastní zkušenosti je lepší zakládat krmiva dvakrát denně, proto sám preferuje vyšší množství nedožerků, které následně zkrmuje dalším kategoriím skotu.
Strategie nastavení krmení
PMR je svým způsobem dělená krmná dávka, v PMR by mělo být co nejvíce potřebné energie, zároveň příjem energie z PMR musí odpovídat reálné užitkovosti. Granule doplňují potřebu energie a zvyšují atraktivitu dojení. Odpovídající spotřeba granulí v rámci stáda je 110 g na jeden kilogram mléka. V případě nižší dávky než oněch 110 g se nedosahuje maximálního potenciálu stáda, v případě vyšší spotřeby se tento drahý komponent prokrmuje. Nastavení krmného automatu by mělo zohledňovat aktuální nádoj a v případě zvýšení užitkovosti i zvýšit dávku granulí. PMR musí vycházet z reálného příjmu sušiny krmiva a užitkovosti stáda. PMR se snáze sestavuje pro stáda s vysokou užitkovostí. Jeden kilogram granulí představuje dostatek energie na produkci dvou kilogramů mléka. Maximální dávka granulí je však 6 kg na kus a den. To tedy znamená, že pokud máme PMR nastavenou na produkci mléka 32 l/ks/den a z granulí přijmou dojnice energii na maximálně 12 l mléka, máme pokrytou potřebu energie pro dojnice s produkcí 44 l mléka. Pokud je PMR nastavena na produkci 25 l mléka, příjem pokryje potřebu energie na maximálně 37 l mléka, kdy všechny dojnice s vyšší produkcí následně mohou spadnout do NEB (negativní energetické bilance), a nikdy se u nich plně nerozvine jejich potenciál. Minimální denní dávka granulí je 1 kg, víc není třeba. V případě že je PMR příliš energeticky hodnotná, mohou nízkoprodukční dojnice snížit příjem vlákniny, a dostat se do subklinické bachorové acidózy, zároveň se snižuje počet návštěv v robotu.
Krmná křivka
Ihned po otelení by dávka granulí měla být nastavena na úrovni 2 kg/den. S každým dalším týdnem se zvyšuje dávka granulí o 1 kg, až do čtvrtého týdne po otelení, kdy dosáhne stropu 6 kg granulí denně. Po dosažení stropu se nastavuje fixní dávka granulí u krav na 110–120 dní po otelení, u prvotelek na 160–180 dní po otelení, kdy se zkrmují granule v maximální dávce bez zohlednění aktuální užitkovosti. Po uplynutí fixního období se přechází na dávkování granulí dle aktuální užitkovosti.
Specifika výživy prvotelek
Prvotelky mají nižší příjem krmiva v porovnání se staršími kravami o 10 až 20 %. Mají zároveň vyšší potřebu energie na dokončení růstu. Není reálné sestavit individuální PMR pro prvotelky. Zejména prvotelky se střední produkcí mléka jsou často „podkrmené“, kromě dokončení růstu musí živit rostoucí plod v děloze. Dobré perzistence laktace u prvotelek se dá dosáhnout nastavením fixní dávky granulí na maximální hladině (6 kg/ks/den), a to až do 180 dní laktace. Cílem je dosáhnout v průměru 3,2 dojení denně u prvotelek. Pokud je to možné, je dobré mít prvotelky oddělené od starších krav, v takové sekci by měla být nižší obsazenost dojicích robotů, aby měly prvotelky možnost častějšího podojení.
Složení granulí
Granule musí být na prvním místě chutné a kvalitní, volbou komponent se musí dále předcházet rozvoji bachorových acidóz. Základem by tedy měl být kukuřičný šrot, jako zdroj pomalu degradovatelného škrobu, dále sušené cukrovarské řízky, sójový a řepkový extrahovaný šrot a pšenice by měla zaujímat maximálně 10 % ve složení. Živinové parametry by se měly pohybovat v hodnotách okolo 20 % dusíkatých látek a cca 30 % škrobu. Chráněný tuk by měl být součástí PMR. Je možné krmit starterové granule po dobu třiceti dnů po otelení, nebo dávkovat tekutá krmiva s granulemi v podobě propylenglykolu.
Kontrola rozdoje
Jan Hendrik se při kontrole zdravotního stavu rozdoje spoléhá v maximální míře na data, která mu poskytuje robotická jednotka, kdy sleduje zejména denní nárůst užitkovosti až do 50. dne po otelení, poměr tuku a bílkovin, poklesy přežvykování, žraní nebo četnost návštěv robotů. V případě problémů dojnici zkontroluje. Ketózy, které indikuje poměrem T/B, řeší přídavkem 600 g propylenglykolu ke granulím denně.
Koupele paznehtů
V tomto ohledu nelze přistoupit na žádné kompromisy, v závislosti na incidenci dermatitid je nezbytné zajistit adekvátní koupele s náležitou frekvencí. Rozhodně se nedoporučuje umísťovat průchozí vany za dojicí robot, jednak proto, že dojnice s dermatitidou už tak málo chodí do dojicího robota, tak i z důvodu vyvolání strachu, a tedy snížení ochoty k dojení u všech dojnic. Jan Henrik má ve svém chovu zavedený systém průchozích koupelí, kdy třikrát týdně vykoupe celé stádo dojnic ve vaně na konci stáje, jednou týdně stejným způsobem provede dezinfekční vanou i jalovice a vysokobřezí jalovice. Jalovice, které během odchovu neonemocní dermatitidou, mají méně problémů s tímto onemocněním i po otelení.
Začínáme s roboty
Jak postupovat při přechodu z klasické dojírny na robotické dojení?
1. Návyk na granule, nejprve je dobré je sypat na žlab, aby je krávy ochutnaly a následně je začít dávkovat z robota.
2. Na startu by nemělo být více než 45 dojnic na jednoho dojicího robota.
3. Nutný je klidný přístup ke kravám, při nahánění by měly být všichni tišší.
4. Nejprve se všechny krávy musí do robota nahnat dvakrát za sebou, poté se dá kravám čas, aby mohly samy robota navštívit, a pak se opět nepodojené krávy do robota naženou.
5. Šest měsíců před začátkem robotické dojení se musí začít s intenzivní péčí o paznehty, aby bylo stádo v okamžiku startu dojení v co nejlepší kondici.
6. Budete potřebovat o jednoho člověka více, než si myslíte, plusem by mělo být dobré občerstvení a víra, že první týden je při zahájení robotického dojení ten nejhorší.
Závěr
Jan Hendrik ve své přednášce předal chovatelům řadu nových informací z oblasti vědy i ze svých praktických osobních zkušeností s chovem dojnic. Tento mix informací přinesl řadu odpovědí a zcela nový pohled na management a výživu krav ve stájích s robotickým způsobem dojení. Jediné, co si můžeme přát, je více takovýchto velmi progresivních a praktických přednášek pro naše chovatele a poradce.
