Welfare krav je jedním z klíčových faktorů ovlivňujících produkční, reprodukční, zdravotní a ekonomické výsledky farmy. Jak by řekl populární český génius Jára Cimrman: „můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat“.
Právě jmenovec a jednatel společnosti AGROBOS Slatina spol. s. r. o. Ing. Jaroslav Cimrman a zootechnička paní Emilie Biskupová o tom pouze nediskutovali, ale vytvořili ve stájích z padesátých a šedesátých let takové podmínky, které umožnily co nejvíce využít genetický potenciál krav a dosáhnout tak užitkovosti přes 12 000 l mléka za laktaci. Přerod v úspěšnou farmu nebyl vůbec jednoduchý a stojí za ním mnoho usilovné práce.
AGROBOS Slatina hospodaří v kladenském okrese na výměře 1 200 ha. Protože oblast spadá do srážkového stínu Krušných hor, čelí podnik nedostatku srážek, a to ještě více než ostatní oblasti v ČR. Průměrné roční úhrny se oproti předchozím rokům výrazně neliší, ale jejich nerovnoměrná distribuce v roce a vysoké letní teploty, výrazně ovlivňují jak samotnou produkci, tak i výslednou kvalitu objemných krmiv. Tento problém v průběhu posledních několika let narůstá. Nejvýrazněji se negativně projevil v roce 2018 u pěstované kukuřice na siláž a v letošním roce u vojtěšky. Rostlinná výroba podniku se specializuje na pěstování pšenice, sladovnického ječmene, řepky, hrachu, máku a v menší míře i na pěstování cukrovky. Pro potřeby živočišné výroby je pěstována hlavně kukuřice a vojtěška, okrajově pak GPS z obilí. Živočišná výroba je postavena na 160holštýnských kravách základního stáda. V chovu jsou odchovány jak čistokrevné jalovice pro obnovu základního stáda, tak i jalovice vzniklé křížením s plemenem belgické modré, které jsou v chovu vykrmovány a následně prodávány. Býčci jsou prodáváni ve stáří dvou měsíců.
Podnik AGROBOS Slatina vznikl v roce 1992 z původního zemědělského družstva. V roce 1995 byla realizována rekonstrukce původně vazné čtyřřadé produkční stáje, a to na stáj s volným způsobem ustájení a celkovou ustájovací kapacitou 220 míst. Součástí modernizace byla i výstavba nové rybinové dojírny. Důležitým milníkem farmy byl rok 2007, kdy došlo k přechodu z tradičního způsobu ručního dojení na robotizované dojení. Do chovu byli pořízeni dva dojicí roboti Lely Astronuat 3. Do roku 2012 byl na farmě zachován původní stav 220 krav, kdy část krav bylo dojeno v dojírně a část bylo dojeno dojicími roboty. V roce 2012 došlo k rozhodnutí úplně zrušit dojení krav v dojírně a snížit celkový počet krav na konečných 170. Od této chvíle byla obslužnost dojicího robota na úrovni max. 70 dojnic ve skupině. S narůstající užitkovostí blížící se k 10 000 l již bylo patrné, že kapacita, resp. obslužnost robotů již není dostačující a dochází tak k snížení efektivity produkce mléka.
Nízká kapacita dojicích robotů vedla také ke zvýšenému neklidu krav ve skupině, resp. stádě. Submisivní krávy byly v rámci hierarchie skupiny utlačovány dominantními krávami. Ve skupinách byl patrný i nárůst počtu krav s agresivnějším/antagonistickým chováním. Krávy za tohoto stavu neměly potřebu navštěvovat dojicího robota tak často, průměrná denní návštěvnost dosahovala pouhých 2,3 a odmítnutí krav bylo na úrovni 0,8. Řešení se v danou chvíli nabízela dvě. První variantou bylo snížit početní stav dojených krav v chovu, druhou pak bylo zakoupení třetího dojicího robota. Bohužel, nákup dalšího dojicího robota nebyl z důvodu nevhodného dispozičního uspořádaní stáje realizován, proto došlo ke snížení celkového stavu chovaných krav. Tímto krokem klesl počet lehce pod šedesát dojnic na robota. Po této změně došlo k nárustu návštěvnosti dojicího robota a k nárůstu i samotné mléčné užitkovosti. To utvrdilo vedení farmy, že nižší počet dojnic na robota je jednoznačně krok správným směrem. Na druhou stanu dále snižovat celkový stav dojnic i se vzrůstající užitkovostí není z pohledu fixních nákladů ekonomické. Na farmě se proto opět vrátili k myšlence pořízení třetího dojicího robota. Pro jeho umístění bylo důležité „odpoutat se“ od klasického pojetí konceptu robotizované farmy ve stylu „jedna skupina, jeden robot“. V rámci úvah nad konceptem robotického dojení krav bylo ve finále přistoupeno ke způsobu vytvořit jednu velkou skupinu pro tři dojicí roboty. Tato myšlenka byla v roce 2014 realizována, a to nákupem dojicího robota Lely Astronaut 4. Tím se průměrný počet dojnic na robota snížil pod 45 ks při současném nárůstu počtu celkově chovaných krav (160 krav). Navýšená celková kapacita robotů umožnila dojnicím získat více času na dojení, a tím i více času na krmení a vlastní odpočinek. Zrušení jednotlivých skupin a otevření celého prostoru stáje, včetně možnosti přístupu krav do venkovních výběhů, vedlo ke zvýšení celkové úrovně chovného komfortu a úrovně welfare chovaných krav. Krávy již nebyly omezovány v pohybu a mohly si svobodně vybrat jakéhokoliv dojicího robota. Větší skupina znamenala také méně sociálního stresu při tvorbě hierarchie. Výrazná pozitivní změna byla pozorována i v případě submisivních krav a prvotelek, protože právě tyto dvě specifické kategorie krav, byly dříve velmi často odháněny dominantními krávami od krmného stolu, z boxových loží, od napájecích žlabů, ale i z míst před vlastním dojicím robotem. Instalace třetího dojicího robota a koncept jedné velké skupiny dojnic, vedl v chovu ke zvýšení návštěvnosti dojicích robotů na úroveň 3, k nárůstu užitkovosti o 5 až 6 litrů na 40 l kus/den, a to vše bez jakékoliv změny v krmné dávce. Instalací třetího robota do stájového objektu došlo sice ke snížení ustájovací plochy, avšak tato ztráta je v chovu plně kompenzována přistýlanými venkovními výběhy. Plocha výběhů v chovu totiž odpovídá ploše stáje a výrazně navyšuje životní prostor a chovný komfort. Pro zlepšení úrovně komfortu odpočinku krav ve výbězích byly v letních měsících na střechu stáje instalovány stínidla a současně byly do výběhu nainstalovány i dva velkoprůměrové ventilátory.
V chovu je kladen velký důraz na zajištění co nejlepší úrovně stájového mikroklimatu. Velmi se dbá na zabezpečení efektivní ventilace ve stáji, která byla v samotných začátcích velmi problematická. Situaci se podařilo po několika pokusech vyřešit díky funkčnímu umístění ventilátorů ve stáji. V chovu jsou používány vertikální ventilátory, které jsou umístěny v různých úhlech v prostoru stáje, kde zabezpečují správný směr a rychlost proudění vzduchu. Do vertikální hřebenové štěrbiny stáje byly nainstalovány ventilátory (odvod kontaminovaného vzduchu ze stáje), které pomáhají efektivní výměně vzduchu ve stáji.
Vlivem vyšší kapacity obslužnosti dojicích robotů nemusí dojnice čekat zbytečně dlouho na vlastní podojení, a prožívat tak zbytečně stresující situace. Dojnice v současném volném konceptu ustájení mají také podstatně více času na krmení a odpočinek, což příznivě ovlivňuje i kvalitu trávení v bachoru. S tím souvisí vyšší příjem sušiny a snížené riziko metabolických poruch. Za těchto podmínek jsou krávy schopny zvládnout krmné dávky, které by byly na jiných farmách, např. z pohledu výskytu acidóz, rizikové. Tento fakt jsme si mohli ověřit v posledních dvou letech, kdy vlivem sucha měly kukuřice nízké výnosy a horší kvalitu. Pro zachování vysoké úrovně užitkovosti jsme byli nuceni zkoncentrovat krmnou dávku. Snížení podílu sušiny objemných krmiv ku sušině jádra, a to výrazně pod doporučovaných 50 %, nevedlo u krav k poklesu jejich nádoje, ani ke změnám v obsahu mléčných složek a zdravotního stavu.
V chovu byl dále instalován přihrnovací robot „JUNO“ a pro jeho zapojení bylo nutné k speciální pružné vymezovací žlabové zábraně z ocelového lana použít kurtu pro vedení přihrnovače. Ve srovnání s „tradiční“ pevnou žlabovou zábranou, je flexibilní zábrana pro krávy při příjmu krmiva méně omezující a komfortnější. Příjem sušiny na farmě se stabilně pohybuje na úrovni 26 kg/kus/den. Krmná dávka pro dojnice je postavena zejména na kukuřičné siláži a vojtěškovém seně. Senáží se dojnice krmí v minimálním množství. Dále je kravám zkrmováno mláto, cukrovarnické řízky a melasa. Směsi jsou vyráběny na farmě prostřednictvím mobilní míchárny. Směs do TMR obsahuje šrotované obilí, zatímco směs do robota je tvořena z mačkaného obilí.
Mimo samotné krávy je na farmě Agrobos kladen velký důraz i na odchov jalovic. Součástí chovného komfortu, a to mimo vlastní stájové objekty, je i neomezený přístup jalovic do velmi prostorných výběhů. Z pohledu výživy, jsme v loňském a letošním roce museli přistoupit k významným úpravám krmných dávek. Omezen musel být v krmné dávce podíl kukuřičné siláže i senáže. Jalovice před zapuštěním dostávaly 1,5 kg slámy, 8 kg řízků, 0,5 kg sena, 2 kg senáže a 0,9 kg bílkovinného koncentrátu. Pro jalovice březí byla krmná dávka následující: 4,5 kg slámy, 10 kg řízků, 1 kg senáže a 1 kg bílkovinného koncentrátu. I přes nedostatek stěžejních komponent (kukuřičná siláž, senáž) krmné dávky, bylo u jalovic dosaženo adekvátního růstu a přírůstku.
Snaha posouvat farmu stále kupředu je nekončící proces. Je potřeba hledat jakékoliv možnosti ve zlepšení pohody zvířat, úrovně welfare, ale i tam, kde jsme přesvědčeni, že už není co zlepšovat. Závěrem bych se opět vrátil k citaci českého génia Járy Cimrmana „Víme vše, nevíme nic“.
